Některé ženy
6.8.2026Některým ženám by dělalo menší potíže se před svými muži na veřejnosti svléknout, než jim na veřejnosti projevit lásku a vděčnost. Některým ženám to dělá potíže i rodinném prostředí.
Jedině
6.8.2026Jedině v náručí přítomné matky si dítě může doopravdy odpočinout a nestarat se o NIC. Když tohle nemůže mít, je výhodné přijmout, že to vždycky bude chtít, a souhlasit s tím, že to nikdy (a nikde) nedostane.
„Realita“
6.8.2026Stejně jako v rodině se podobným způsobem vytváří „realita“, kterou členové rodinného systému, zejména děti, berou jako normu, pravdu, členové sociálního systému jako normu a pravdu do doby, kdy se TO nedá vydržet. Taková realita je účelová a cílem těch, kdo ji vytvářejí, je ovládnout systém ve vlastní prospěch. V nejhlubší podstatě se jedná o zneužití ostatních a o zakrytí vlastní odpovědnosti a viny. Rozdíl mezi rodinnou a společenskou „realitou“ je v tom, že rodinná bývá do určité míry vytvářena nevědomě- z loajality, zatímco společenské procesy jsou výhradně záměrně zkreslovány za použití lží, polopravd a manipulací – viz „zaručené zprávy“. Následkem je nerovnováha v systémech a symptomy rodinné a společenské.
Menstuace
4.8.2026Některé ženy vyčítají mužům i to, že ony na rozdíl od nich musí menstruovat a rodit.
Normální
4.8.2026Každý normální člověk vidí, že v Itálii se žije jinak než v Čechách, že v Africe žijí lidé jinak než v Číně. že Rusové v Moskvě žijí jiným životem než „Rusové“ na Sibiři, že v Afganistanu mají jiný život než v Peru atd. Každý normální člověk chápe, že to nejde smíchat bez hrůzných následků. Omyl je myslet si, že smícháním dojde k obohacení. Smíchání znamená, že jeden druh zajde, podobně jako zajdou učitelé a školství, když se do jedné třídy dají děti postižené, určené pro zvláštní školu, Mongolové, Ukrajinci, Gruzínci atd, kteří neumí slovo česky, a ještě k tomu asistentka, která „má ráda děti“. Systémová loajalita (osobní a kolektivní svědomí) ras velí nezradit a obstát/zvítězit.
Vinou spoutané
4.8.2026Když děti vyčítají rodičům, zůstávají vinou spoutané.
Překvapené matky
3.8.2026Některé matky, které vedou válku s muži, jsou překvapené, když jim jejich dcera nebo syn řeknou, že jsou homosexuální, trans nebo ONO.
Trvalé riziko
2.8.2026Trvalé riziko hrozí všem, kterým vlivem okolností a rodinné historie chybí základní životní jistota (= MATKA), nebo těm, kdo byl „vybrán“ systémem k funkci reprezentanta rodiny, nebo partnera a ochránce jednoho z rodičů ( nejčastěji matky). Trvalé riziko spočívá často v neuvědomělém očekávání „záchrany“, nebo v automatickém předpokladu, že VŠE je tu pro mě a že VŠICHNI jsou tu pro mě.
Pitomci
31.7.2026C.V.Ceram, Bohové, hroby, učenci: „Je pro nás útěchou, že jeden z německých archeologů našel v ruinách Babylonu hliněnou tabulku s lapidární větou: ´Kamkoli pohlédneš, všude jsou lidé stejní pitomci´!“
Jak přijmout vinu
29.7.2026Vinu přijmeme nejsnadněji, když přestaneme usilovat o nevinu, když svou vinu přestaneme vysvětlovat a/nebo kompenzovat „dobrými úmysly“.
Bojovníci
28.7.2026Když si 8 letá dívka má vzít za muže 40 letého, v jejich dětech taková matka nebude otce oslavovat. Když se rodiny domluví a vdají dceru na výhodného muže, kdy se mladí ani neznají, těžko jejich děti budou zrozené z lásky. Nepřítomná matka tak jen vyrábí ženy válčící s muži a muže BOJOVNÍKY, kteří radši odejdou/utečou do války nebo do ciziny hledat „opravdové“ naplnění a smysl života.
Plánované dítě bez rizika
28.7.2026Slečna se ve 38 letech rozhodla, že chce mít dítě, dokud to ještě jde. „Sbalil“ ji muž a chtěl jí dítě udělat, ale nebyl ok, a naštěstí to nemělo následky. Zašla na kliniku a po 4 letech otěhotněla a má plánované dítě bez rizika potkávat se s jeho otcem, jak by hrozilo s tím NE OK mužem. Za to je hodně ráda. Agrese.
Odměna, trest, příležitost
27.7.2026Když žena nechce muže jako muže, nebo když muž nechce ženu jen jako ženu, budou ve vztahu „potrestaní“ trvalou nespokojeností. Ve skutečnosti je tato nespokojenost příležitostí TO změnit. Odměnou za to není jen spokojený vztah a spokojené děti, ale na prvním místě je DOSPĚLOST muže i ženy, což je podmínka prvního.
Pravidlo sounáležitost – vylučování ze systému
26.7.2026Stalo se a stane se v nějaké podobě znova, když budeme dělat, že se nás hrůza válek netýká, a když nic neuděláme. Zejména s těmi, komu byla osudově delegována moc a pro které je válčení životní program a business.
https://www.youtube.com/watch?v=ZfIubnhjeCs
Rodičovská odpovědnost
26.7.2026„Naučit se zabíjet Rusy zvládne každý“ je dnes část titulku na zprávách Centrum.cz. Pravděpodobně toho ukrajinského veterána u nás nezavřou za šíření nenávisti, rasismus a nezavřou ani redaktora a ani Centrum.cz. Rusy je u nás dneska povoleno zabíjet veřejně. Kde jsou zástupci státu (státní zástupci), kde politici všech barev a jejich asistenti „bránící demokracii“? Co by se stalo, kdyby v titulku nebyli Rusi, ale Židi, Cikáni, černoši, Slované, Arméni, křesťané, homosexuálové…? Tohle už tu bylo a neskončilo to prohlášením v novinách. Stranu SPD odsoudili za plakát a zrovna dnes na Centrum.cz píšou, že nějaký „Abdul“ najel v Berlíně do lidí a že to se teda nedělá. Princip pro všechny stejně je porušován, tomto případě ze zištných důvodů, stejně jako kdysi a nedávno opět neevropští lidé byli zváni například do Německa, Francie, GB atd., aby měl na „evropské“ lidí kdo dělat, když oni nemají dost vlastních dětí na práci. Dnešní rodiče mají odpovědnost vůči dětem za to, co bude dnes s dětmi a kde budou vyrůstat zítra. Jestli s drátkem v hlavě na dálkové ovládání, bez pohlaví, ve válce, nebo se postaví proti úpadku rodiny a v tom smyslu i národa s vlastní měnou, jazykem a hranicemi. Jestli je ale určeno a systém si neumí obhájit svou existenci, pak se bílá tak jako tak rozpustí v černé, hnědé, žluté…
Když sportovci pláčou
25.7.2026Pláčou vítězové, pláčou poražení, pláčou holky i kluci, velcí i malí, pláčou fanoušci, trenéři, rodiny hrdinů i poražených. Říkají že radostí a dojetím, nebo pláčou smutkem a zklamáním. Asi pláčou z toho, co všechno „museli“ obětovat/OBĚŤOVAT. Asi by se divili, kdyby jako vítězové někde v minulosti měli tu čest za vítězství být obětováni bohům. Někde se stala chyba, protože sportovcům nikdo neřekl, že jde sice o to vyhrát, hlavně že jde o to si zasportovat, porovnat se navzájem, ale že nejde o život. Pak by také fanoušci neskákali cyklistům pod kola, nervali se do krve mezi sebou, desítky nebo stovky policistů by „nechodili na fotbal“, dopingoví komisaři by nikoho neotravovali ve 2 hodiny ráno nebo vůbec atd. Prostě by se sportovalo. Takhle jak to je, je něco špatně, ale taky DOBŘE, když se na to podíváme jako na symptom nerovnováhy společenského systému. Když sportovci musí plakat, je to ale úplně jedno těm, kterým skrze slzy tečou peníze. Až budeme celý den běhat, plavat, případně jezdit na něčem, nebo utíkat co nejrychleji před něčím, sport jako produkt zahálky, „když mám dost jídla a není co jiného dělat“, zanikne.
100% jistota
24.7.2026Slib mi, že mě nikdy neopustíš. Slibuji!
Když jsem se narodilo, tak musím mít na 100% tátu a mámu, ale na 100% to nebudou 2 muži ani 2 ženy.
Slib mi, že dáš na válečné frontě na sebe pozor. Slibuji.
Slib mi, že už nebudeš brát drogy. Slibuji!
Byl to od tebe výkon na 100%.
Na 100% se nám narodí kluk.
Když to budeš dělat takhle, na 100% špatně dopadneš.
Na 100% nikdo nemůže nic vědět. MŮŽE, něco je na 100%!
Za jednu deset nekoupíš
24.7.2026Když „TO“ stojí 10 a my máme 1, nebo když máme 10, ale nechceme je za to dát, tak to nekoupíš. Můžeme si nastřádat, a pak si to časem koupit, nebo dát 10 a koupit, nebo se rozhodneme, že nám bude stačit, na co máme. Nejlépe v každém případě s radostí.
Výhoda
24.7.2026Mít děti je výhoda. Děti nás nutí, a většinu z nás donutí, podřídit se na delší nebo na kratší dobu ŘÁDU (nejvíce DÁVÁNÍ). Když nemáme/nerodíme děti, můžeme si dělat, „co chceme“. Třeba si nechat všechno jen pro sebe, nebo naplno zůstat loajální k původnímu rodinnému systému.
Malá cena
23.7.2026Pro požadovanou změnu má malou cenu „přiznání“, když člověk opakuje stále to samé – opakovaná a tolerovaná nevěra, přiznávané a vysvětlované a chápané lži, přiznaná nepřítomnost rodiče a pochopení těžkého osudu… Má malou cenu se chodit „vypovídat“ k psychologovi nebo k NĚKOMU třeba do kostela. Když neuděláme nic jinak, bude všechno stejné jako předtím.
Termíny
23.7.2026Na stránkách jsou zveřejněny termíny rodinných konstelací na rok 2027. Konstelace budou opět v Klubíku ve Višňové, cena se nemění. Děkujeme za tu možnost místa i vzájemného obohacování.
Stát si za tím
22.7.2026V minulosti nebylo výjimečné, že rodina, tlupa nebo společenství zabila narozené dítě (i nenarozené), protože by ho neuživila, nebo protože by se stalo takovou přítěží, že by skupinu fatálně ohrozila. Podobně jednali v případě členů, kteří z nějakého důvodu nestačili tempu skupiny. Stáli si ZA TÍM, byla to norma, všichni to věděli, vina s tím rozhodnutím byla přijata. Stejně se tento princip -„Když už nemůžeš, musíš umřít“ uplatňuje v extrémních situacích i dnes. Matky v koncentráku ze svých důvodů zabíjely své narozené děti, ve vysokých horách, při ztroskotání, za válečných bojů se zraněnými atd. Rozdíl mezi tehdy a dnes je otázka morálky- tj. osobního svědomí skupiny tehdy a dnes. Pokud se budeme zabývat otázkou „Co jsme měli udělat jinak?“, nestojíme si za tím a nehneme se z místa.
Lepší časy
21.7.2026Vyhlížet lepší časy, nebo radovat se z lepších časů je jako slepota zamilovaných, kdy vidíme jen to, co chceme vidět. Až děti vyrostou, bude míň starostí, až bude starší, nebude tolik pít nebo hulit trávu, našel jsem tu pravou, ideální zaměstnání, konečně máme pořádnou vládu, „až tato strašlivá válka (2.) skončí, další už lidstvo nedopustí“ atd. Parafrázujeme zásadu pro abstinujícího závislého která zní: „Dnes budu abstinovat a zítra se pokusím zas“ (ne celý rok nebo 10 let- ZÍTRA!).
Naše verze: DNES BUDU NAPLNO PŘÍTOMNÝ (v radosti i smutku) A ZÍTRA SE POKUSÍM ZAS. Se vším, jak to jen bude možné v Řádu pro systémovou rovnováhu.
Největší ohrožení
20.7.2026Petr Robejšek: „Největší ohrožení (Evropy) je zaslepenost penězi“.
Sycení „penězi“ a „nikdy nemám dost“ jako kompenzace za matku – až do úplné sebedestrukce.
Většinou/nikdy
20.7.2026Apelovat na zdravý rozum většinou/nikdy k ničemu nebylo. Většina lidí je příliš pohodlná na to ( a tak je to úmyslně zařízeno i v dnešní době přebytkem všeho), aby si tvořila vlastní názor na věc a v tom smyslu konala a případně se omezila. Dokonce i dnes, kdy je možné najít zprávy nejen z „rádia“. Příklad jsou roušky a covid, historicky zbláznění Němci do války, bolševická revoluce v Rusku, francouzská revoluce atd. Vlastně je to normální společenský fakt, se kterým jedinec nemůže nic dělat, protože obvykle v jeho nabídce řešení je omezit se v zájmu systémové rovnováhy, což je opravdu málo atraktivní (nespalujte stromy, bude tu poušť, nežer, budeš tlustej, nekoukej furt do toho počítače a vem si radši knihu, sportujte, je to zdravé …). Jedinec může a má pečovat o systémovou rovnováhu svým konáním a postoji, zejména z odpovědnosti k vlastním dětem. Říká se tomu „místo pozitivní deviace“. Být ale disident, sedět za názor v kriminále nebo emigrovat kvůli názoru je sice „šlechetné“, ale je to nerespektování reality podobné tomu, když chceme v létě jít lyžovat. V řádu je: Když si spálíte stromy, bude poušť a vy umřete, přežíráš se, budeš tlustej a nemocnej, jdeš na potrat – zabiješ dítě, za zlo-čin je nutné „zaplatit“ atd. a když jsi žena, máš mít děti s mužem v jakékoli době a starat se o ně.
Zlý úmysl
19.7.2026Každý cítí, že na zlý úmysl není žádný argument jako „omluva“ nic DOST. Je jedno, jestli se jedná o účelovou lež, nebo o loupežnou vraždu. Popírání nepomůže a následkům není možné se vyhnout – viz například bývalé koloniální velmoci a jejich současné potíže uvnitř státu.
Číst
19.7.2026Když se podíváme svrchu – z meta pozice, je hned zřejmé, že spokojený člověk nepotřebuje umět číst ani psát. Spokojený člověk se, co potřebuje, naučí a dostane přirozeně od „svých“, a tak je s nimi také v nejužším kontaktu. Jako malé dítě, které nepotřebuje VÍC. Číst a psát je mocenská ambice. To, co bylo důležité, si lidé pamatovali a jako paměť předávali ústně. Mezi prvními texty byly zákony (i „boží“ zákony) a účetnictví… a důležitými a mocnými se stali jejich vykladači, kteří uměli číst a psát – tj, strážci osobního svědomí systému.
Cena
17.7.2026Kdo chce být za KAŽDOU cenu dokonalý, prohraje. Kdo rezignuje, protože „TO nemá cenu“, prohraje taky.
Tajné plány
17.7.2026Většina z nás má své tajné plány a úvahy, jaké by to bylo, kdyby … atd. Většina z nás má má také pečlivě tajené životní zkušenosti, události, zážitky, které stejně jako plány prozradí jen ve výjimečných případech. Bývají to spáchané osobní viny a prohřešky proti morálce. Obojí tyto tajnosti jsou rozděleny do několika kategorií. Nejposlednější z nich je ta, kterou „nikdy“ neodhalíme. Ale proč, když už „se o tom stejně ví“?
Práce
14.7.2026Když je práce práce, tak za práci přiměřené peníze. Když je práce únik, tak peníze nehrají roli, nebo naopak jsou dokladem, jak si MĚ! váží a jsou potvrzením vlastní hodnoty.
Nepřiměřené
13.7.2026Je nepřiměřené zlobit se na sudího, když ty sám neproměníš rozhodující penaltu. Je nepřiměřené vyčítat pořadatelům, že jsi nevyhrál, když sice střílíš nejlíp, ale do vedlejšího terče. Je nepřiměřené vyčítat OSUDU, když ty sám děláš zástupné věci a neuděláš nebo nepřiznáš, co máš. Nepřijatá vina poutá k TOMU a není možné jít vpřed.
Kosmická hierarchie
13.7.2026C.L. Strauss: „Smutné tropy“: Společenský řád nemůže kosmickou hierarchii zcela přelstít. I u Bororů je možno přírodu přemoci jen tak, že se uzná její panství a že se lidé přizpůsobí jejím osudovým nutnostem.
Vybírat
12.7.2026Vybírat/plánovat si témata na focusování nebo na konstelace a přehlížet ta, která jsou právě teď na řadě, je stejné, jako si vybírat/plánovat počasí.
Zahlédnu
12.7.2026Co všechno mám, uvidím, teprve když zahlédnu vlastní nepokoru.
Prozradit
10.7.2026Kdo chce udělat změnu, musí na sebe „prozradit“ všechno. Když na to přijde a my si například to, co by na nás házelo „špatné světlo“, necháme pro sebe, vytváříme jinou, deformovanou realitu o sobě a světě kolem nás. Změna se nekoná a vedle potíží, kvůli kterým jsme se pustili do „změny“, vznikají nové.
Tam
9.7.2026Když dítě -rodič vede válku se svými rodiči, jeho konání je z místa TAM a ne TADY, kde má být. Platí to pro rodinu i firmu.
Zklamat
9.7.2026Zklamat může muž ženu (žena muže) jen v tom případě, když má žena s mužem své představy/plány, třebaže o nich ani neví. Když má žena s mužem své plány, vidí své plány a nevidí muže. Pak bude pravděpodobně opravdu zklamaná.
Rozdíl
8.7.2026Chtít všechno podle sebe a ohraničit se je rozdíl. Je rozdíl chtít NĚCO a chtít TO, co chci doopravdy.
Volno
7.7.2026Když se rodič dostane k sobě, děti mají volno, nemusí se o rodiče starat a jsou svobodné. ŘÁD. Když se rodič chce „dostat k sobě“, aby „osvobodil“ děti, je to záměr a tudíž NEŘÁD. Vedle odmítání, co k nám patří, jsou děti v takovém případě na prvním místě místo rodiče.
Boj
6.7.2026„Zabojuj o lepší známky“, bojují tenisti o titul, zemědělci o úrodu, podnikatelé o zakázky, je tu boj za národní zájmy a bojují taky zcela už samozřejmě vojáci proti sobě ve válkách v době, kdy bojují fotbalisti o postup. Většina lidí v dětské loajalitě přijala BOJ jako normu pod vlivem osobního svědomí, aniž si uvědomuje, že se jedná o program moci/mocných. Kam vede BOJ je vidět právě na těch fotbalistech, jak se hnusně navzájem okopávají, podvádějí a staví se za chudáky, místo aby jen hráli hru. Jakoby i v tomto „boji“ šlo právě jen o život.
Dětská slepá láska
5.7.2026Dítě nemá jinou možnost, jinou alternativu pro vlastní přežití, než věřit všemu, co mu systém předkládá jako obraz světa. Kdyby to nepřijalo, bylo by vyloučeno a pro dítě by to znamenalo konec. O to se stará v rodinném systému osobní svědomí a ve společenském systému propaganda a bezpečnostní složky. Dospělý člověk právě z úcty k původnímu systému „musí jít „proti“, aby dospěl. Tahle zrada mu umožní vidět věci i z jiné perspektivy, jakkoli existuje riziko trvalého vyloučení, někdy vězení nebo smrti. Věci rodinné i společenské. Níže jedna z možností.
https://www.youtube.com/watch?v=yU2ItjqV0VI
Nikdo z nás
5.7.2026Nikdo z nás nemůže vědět, jestli TO TEĎ je dobře nebo špatně. Význam se ukáže až pak. Princip POŘADÍ – bez prvního by nebylo to druhé.
Vysvobození – kdo chce
5.7.2026Pro dítě, které „nedostalo“ od matky „dost“, může být vysvobozením přestat hromadit pro sebe a hledat za TO náhradu. Jakmile vstoupí do rovnováhy dávání a braní a začne DÁVAT bez nároků a požadavků, dávat jen tak, dostane TO VÍCE. Dostane se mu také porozumění, proč se jeho věci děly tak, jak se děly, a přiblíží se k pochopení svého úkolu ZDE. Nejlépe je tento princip vidět na rození/nerození dětí.
Lituji tě
3.7.2026Když tehdy misionáři v Brazílii dorazili do jedné domorodé indiánské vesnice, uviděli hladové a nemocné obyvatele a opravdu neutěšené životní podmínky. V očekávání svých představ se jich zeptali, co by potřebovali ke zlepšení jejich situace, a očekávali, že domorodci budou mluvit o jídle, lécích, nástrojích atd. Oni dlouho přemýšleli, takový dotaz byl mimo jejich uvažování, až nakonec řekli, že kdyby něco, tak aby nebyla zima tak dlouhá. Misionáři navenek litovali původní obyvatele, ale ve skutečnosti litovali sama sebe v představě, že by měli žít takový život jako ti domorodci. Oni žádný problém neměli.
Vždycky
3.7.2026Vždycky utrpí ztrátu partnerství a děti, když jeden z rodičů s dětmi udělá koalici, protože je to vždy proti druhému rodiči, a to i přesto, jak „dobře“ je to myšleno.
Zbabělost
2.7.2026Zbabělost je symptom, kterým se prezentuje odmítaná slabost, přičemž „slabost“ je samotným protagonistou chápána jako nepřijatelný a odsouzeníhodný stav. O své slabosti i zbabělosti protagonisté vědí a tenzi (napětí) z této reality a jejího odmítání řeší tím, že se obklopí souvěrci a/nebo, že po „válce“ vylezou z úkrytů a „konají spravedlnost“. Speciální kategorií jsou lidé, kteří se dobrovolně dávají do služeb organizací, kde je násilí pracovním programem a agrese a moc jsou institucionalizované. Přijetím slabosti (přijetím sebe sama se vším) dochází k posílení.
Ústupky
2.7.2026Zkušenost ukazuje, že ustupovat agresorovi nebo oběti nepřináší zamýšlenou systémovou rovnováhu ve smyslu DÁVÁNÍ a BRANÍ. Je to proto, že agresor i oběť chtějí vždy VÍC. Předpoklad, že když dostanu, tak taky dám, tady neplatí. Systémová síla rovnováhy ale působí stejně, ale zde „motivuje “ k novým požadavkům a argumentům ve snaze zakrýt vlastní vinu z porušování systémových pravidel.
Přisvojená vina
1.7.2026Někdy si děti myslí, že je to jejich vina, že je jejich matka nevidí.
Odvaha
30.6.2026Když se dítěti, jako dospělému člověku, „dostane“ příležitost vystoupit z loajality k původnímu systému, když má to štěstí, je to výjimečná věc a NENÍ to JEHO VINA, že se „kvůli“ němu ONI musí o své věci starat sami. Být šťastný vyžaduje odvahu.
Nejlepší řešení
29.6.2026Nejlepší řešení pro nás není to, co je rozumné, případně nejvýhodnější. Nejlepší řešení pro nás je to, které cítíme jako to, co doopravdy chceme my sami, bez ohledu na všechno vnější, a také bez ohledu, jestli je TO reálně možné. Nejlepší řešení nám přichází SAMO, když my jsme sami za sebe.
