Kdo očekává
18.1.2025Kdo očekává od dětí, partnera, rodičů atd. , že když mám Pravdu a prosazuji ŘÁD, že to ostatní pochopí, nahlédnou, uznají svůj omyl/vinu a změní své jednání, ten se obvykle plete. Logika systémové loajality velí trpět. Proto BÝT ŠŤASTNÝ vyžaduje odvahu – stát na své značce.
Přeměna pohlaví
16.1.2025Když si dívka/chlapec chce změnit pohlaví, vinu za to mají rodiče, že ji/ho neochránili. Jinou (velkou) vinu mají politici, protože z jiné své viny souhlasí s možností „demokraticky se pro pohlaví rozhodnout“. Pak stejně jako rodiče dítěte dítě nevidí. Změna pohlaví je projevem nesouhlasu s osudem a s životem, jaký je, a je symptomatickým projevem nefunkčnosti sytému. NEŘÁD.
Jo – ne
13.1.2025„V životu ve lži nemůže být kousek pravdy.“
„Napřed žij, a pak filosofuj!“
„První obětí války je pravda.“
Představy a očekávání
12.1.2025Představy a očekávání o našem spokojeném osobním nebo pracovním životě jsou spíše komplikací naší spokojenosti, protože nezahrnují proměnlivost přítomné reality.
Rodič – šéf
11.1.2025Rodič/šéf je odpovědný za fungování systému (rodiny/firmy). Je ten, kdo DÁVÁ těm, kdo jsou pod ním (děti/podřízení). On také udílí pokyny, co a jak se bude konat s tím, že neočekává souhlas těmi POD. Šéf nemůže vyhovět všem, protože každý jedinec POD chce něco specifického. Šéf se také zajímá o oprávněné potřeby a spokojenost POD a bere ve svém rozhodování v úvahu, co je nejlepší řešení pro CELEK, jehož součástí je šéf i POD, a tudíž jsou všichni JEDNO, i když v jiné roli. Proto se ptá na jejich konstruktivní návrhy a podle toho učiní rozhodnutí. Jak se rozhodl, vysvětlí opět bez potřeby souhlasu těmi POD. Příklad: „Co byste si dali k obědu?“ Dítě č.1 – 6; „řízek, vdolky, rizoto, knedlíky, guláš, kuře, brambory“. „Budou brambory na loupačku s teplou vodou, protože nic jiného z toho nemáme – ještě suchý chleba, kdo by chtěl!“ Stížnosti a křivdy šéf neposlouchá a nereaguje na ně. ŠÉF/RODIČ má POSLEDNÍ SLOVO. Šéf DOSTÁVÁ a raduje se z fungování systému – z ŘÁDU a svou osobní spokojenost získá z pokory k ŽIVOTU, jaký je.
Je jedno
10.1.2025Když máme píchlou duši/pneumatiku, je jedno, kudy jedeme. Po cestě potíže budou vždycky.
Dobrá zpráva
7.1.2025V souvislosti s nutností sundat si růžové brýle mámení a tím dospět je dobrou zprávou přiznání, že konec starého a jmenování nového státního zástupce má tu politickou podstatu, „abychom tam měli svého muže“, stejně jako na policii i soudech. O spravedlnost nejde, je to celé mimo řád, ale je to život se vším. Dobrá zpráva není ten fakt, ale to „upřímné“ přiznání – pojmenovaná realita.
Dýchání
6.1.2025Ještě že se při dýchání nemusíme rozhodovat, jestli se nám chce, nebo to nechce dělat. Asi by to dopadlo jako s novoročními závazky, s kouřením, hubnutím, cvičením, nebo s opravdovou „prací na sobě“.
Součástí
5.1.2025Součástí TOHO VÍCE můžeme být pouze v přítomnosti, v přítomném okamžiku. U toho „právě tedˇ“ je ŘÁD. Pak víme, co máme udělat pro děti, nehledáme telefony, odbočíme, kde máme a přijdeme na schůzku včas.
Když si nedáme pozor
2.1.2025Když si nedáme pozor, může se stát, že zapomeneme, že CELÝ SVĚT tu není jen pro nás. Naštěstí, když narazíme, můžeme se vrátit na svou značku. S vděkem za tu zprávu i za tu možnost.
Taktické – nedůstojné
2.1.2025Většina našeho jednání je více méně taktická. Je to proto, abychom předešli konfliktům. Nedůstojné se naše jednání stává, když například partnerovi neřekneme, co chceme a „tiše trpíme“, nebo/a manipulujeme. Je to cesta/taktika naplánovaného debaklu, smůla na chlapy/ženský …, je to projev systémové loajality. Když řekneme jasně, co chceme, hrozí, že budeme odmítnuti, a to NÁS staví přímo před naši odpovědnost, jak se rozhodneme pokračovat dál. (Jen „správná matka“ ví, co potřebujeme a udělá to, aniž bychom si o to MUSELI říct).
K sobě
1.1.2025Základní podmínkou „změny, o níž usilujeme“, je být vnímavě přítomný sami k sobě. Pro ty, kteří neznají focusing to znamená, všímat si tělesných pocitů, registrovat aktuální prožívání a využít hlubokých souvislostí a zasunutých událostí pro svůj prospěch. Místo stížností a zdůrazňování křivd otázka: „Čím se podílím, co jsem udělal/neudělal, že do mého života přišla tato událost?“ POKORA a PRÁCE v každém okamžiku.
Následky
27.12.2024Jestliže vstupujeme do nějakého projektu, vztahu, činnosti se skrytým záměrem/očekáváním (a to je prakticky vždy), nemůže to „dobře“ dopadnout. Leda bychom si ten záměr zvědomili a přiznali, nebo ho úplně opustili, když je to aktuálně možné. Postupně.
Opravdový dar
25.12.2024Opravdový DAR je narození. To jsme už dostali. Matka je vždy jistá, a to je všechno, drama se nekoná. Jediné, k čemu nás to zavazuje, je udělat něco taky tak velkého. Splatit ten Dluh tím, že budeme mít hodně dětí, nebo prožijeme svůj život naplno, že budeme hledat a najdeme své MÍSTO. Když jsme dostali, musíme dát, jinak to nejde. Když se najíme, musíme ty kalorie spotřebovat ( a zbytek vypustit…), jinak nakyneme do nerovnováhy. Pohyb s tělem je OK, potřeba je také uvést v pohyb vlastní duší- třeba při focusing nebo na konstelacích.
Submisivita
25.12.2024Pokora není submisivita. Součástí pokory je sebevědomí. Sebe vědomí je vědomí si vlastních silných stránek i slabostí, strachů, deficitů i potenciálů bez souzení.
Zakryté „hrůzy“
18.12.2024S HRŮZOU jsem zjistil, že NĚKDO mi v autentických dokumentech o 2. světové válce zakryl obraz (asi mrtvol – nevím), protože si myslí, že to nemám z nějakého důvodu vidět. Přitom ještě nedávno se to nezakrývalo. Zakrytá pravda o životě, čeho všeho jsme my lidé schopni. Děti to mají vědět od rodičů na značce. Aby nebyly tolik překvapené – byly připravené, a tedy ochráněné, když se to stane realitou.
K přemýšlení
17.12.2024Chandra
16.12.2024Největší chybou, když na člověka padne CHANDRA, je snaha se jí zbavit, nebo naopak se v ní utopit. Chandra je symptom. Skrze něj máme možnost nahlédnout, o co se doopravdy jedná. Třeba prostřednictvím FOCUSING nebo na RODINNÝCH KONSTELACÍCH. Jediná podmínka k tomu ALE je. Je to možné jen v případě, že TO chceme doopravdy vědět – trpět je snazší.
Představy jako symptom
15.12.2024Tolik nepředstavitelných proměnných vstupuje do našeho života, že ÚVAHY o tom, jak bude vypadat náš ŠŤASTNÝ ŽIVOT, až si vypořádáme „vztah s matkou“, jsou pouze symptomatickým projevem naší ZÁKLADNÍ NEJISTOTY. Je to podobné tomu, jako když jsme přesvědčeni o tom, že „víme“, co si ten druhý myslí nebo cítí, nebo když spekulujeme o tom, co udělá nový prezident.
B. Traven
14.12.2024„I inteligentní člověk se promění neobyčejně rychle ve vola, když dennodenně kolem sebe nevidí nic jiného než voly.“
Zvířata války nevedou
11.12.2024Když se kráva „narodí“ v těle býka, PŘÍRODU to nezajímá, drama se nekoná. I když se zvířata navzájem zabíjejí a perou se o prostor, války nevedou. ŘÁD. Války vedou ti, kdo souhlasí s „právem“ na vlastní pohlaví. Jsou to ti, kteří chtějí vždy VÍC a kteří potřebují zástupná témata, aby se neukázalo, že nesouhlasí s životem, jaký je.
Popření
9.12.2024Vinu a odpovědnost je možné popřít jen na povrchové úrovni. Uvnitř zůstává jako dluh o to větší.
Problém se změnou
8.12.2024Problém se zamýšlenou změnou vzniká, když už víme, že stále něco vyčítáme matce, a stále jí to vyčítáme, nenapomeneme se to nedělat, když víme, že dlužíme například bývalému partnerovi NĚCO a dluh si omlouváme, když víme, že nesouhlasíme s ŽIVOTEM, jaký je a nehledáme pokoru k němu atd. Místo k sobě se obracíme o „záchranu“ vně – často ve formě výčitky k matce, co měla dát a nedala. Marně. Chybí OMEZIT SE. A to je ten problém.
Nejlepší dárek
8.12.2024Nejlepší dárek je pro děti rodič na značce a jeho vnímavá přítomnost. V případě války nebo nemoci také její konec.
Ponížení
6.12.2024Pocit ponížení vychází z rozdílu skutečného JÁ a představě o sobě. Nikdo mě neponíží, když jsem ten, kdo jsem. Potřeba ponížit mě, nemá se mnou na nejhlubší úrovni nic společného.
Zajímá mě
5.12.2024Zajímá mě všechno, s čím se potkám. Vědomě něco víc, něco méně. Vše, s čím se potkám, se stává mou součástí bez ohledu na vlastní vůli.
„…litovati vlka je zločin na ovečkách…“
4.12.2024Motivací k porušování principu rovnováhy DÁVÁNÍ – BRANÍ a PRO VŠECHNY STEJNĚ bývá potřeba zbavit se systémové viny. Ta se rodí v nefunkčních systémech a z nesouhlasu s ŽIVOTEM, jaký je. Nefunkční společenský systém plodí jen nefunkční sociální (pomáhající) systém, kde skutečné pomáhání je vedlejší produkt, a jehož hlavním úkolem je zakrýt skutečné zájmy mocných a společenskou nerovnováhu. V rodinách, kde například mají postižené dítě, se „vše“ točí kolem něj, jako by bylo možné změnit jeho osud. To vše z viny, že JÁ jsem na tom lépe, protože jsem „zdravý“, nebo z vědomí, že něco dlužím a nezaplatil jsem (například tajný potrat). Společným efektem této nerovnováhy je zákonitě růst nespokojenosti a utvrzování se v pocitu oběti. K rovnováze vede nový druh SPRAVEDLNOSTI, než jaký předkládá morálka: Když TY nevidíš, tak nevidíš; když JÁ nebudu vidět, tak nebudu vidět; když TY ses stal z toho svého zapletení bezdomovec, tak jsi bezdomovec, když JÁ poruším zákon, tak jsem JÁ porušil zákon… Přijetí vlastní odpovědnosti. Každý sám, každý s tím svým. Jedině z tohoto místa má pomáhání smysl.
Účel
3.12.2024Tajná válka „muži -ženy“ se odehrává skrze TO, co mají dělat a nedělají.
Ještě dnes
29.11.2024Ještě dnes žijí lidé, kteří část svého života neměli televizi ani žádný telefon. Nepotřebovali ho, vše potřebné zvládali bez něj. Koupali se (když se koupali) jen v sobotu- ve stejné, na kamnech ohřáté vodě nejprve děti a pak dospělí atd. V té době nehrozilo, že se zastaví svět, když se přetrhnou někde v moři kabely nebo vypadnou družice. Jen jestli to všechno „moderní“ není slepá ulička, nebo jestli to dokonce není záměr, jak mít tlačítko na vypínání a zapínání světa? „Odevzdej duši ďáblovi a budeš se mít dobře“… do té doby, než skončíš v pekle.
Prostor
27.11.2024Projevený zájem, vstřebávání informací, které zdánlivě nesouvisí s naším aktuálním tématem, slouží k tomu, abychom uměli rozlišit to, co způsobuje v systému rovnováhu i nerovnováhu. Tím se také rozšiřuje PROSTOR, který, aniž bychom to předpokládali, nese v sobě odpovědi na naše vědomé i nevědomé otázky. Vše je tedy cenné: „dobré“ i „špatné“, zajímavé i nezajímavé, vše nám ve službě. Jestliže jen sledujeme vytýčený cíl, snadno přehlédneme/nepotkáme to, co má pro nás opravdový význam, protože se TO v našem aktuálním zájmovém prostoru nemusí vůbec nacházet.
Smůla
23.11.2024Když chceme jít ke stodole a nepracujeme, skončíme zase u králíkárny. „Línému člověku chodí smůla v patách.“
Muži vraždí muže
22.11.2024lesík:
on: ale jo
ona: ne, maminka říkala, že nemám… já nevím, co mám teda dělat…
on: nic, já všechno udělám
ona: aaaaaach
doma:
matka: jak to vypadáš, že ty ses spustila?
ona: já jsem mu říkala že ne
matka: tak tě znásilnil a půjde na 150 let do kriminálu
Muži, oslabení svými matkami, ve strachu ze své mužské agresivity a jejích důsledků, které by se rozhodně jejich matkám nelíbily, souhlasí se zákonem na „ochranu žen“. Nevědí přitom, že jsou zneužiti ženami, které nikdy nepřijmou osud žen.
Žádný muž nemůže utéct před mužskou agresivitou. Všechny pokusy o to vedou k homosexualitě a k ostatním „sexuálním praktikám“ mimo spirituální vzájemnou přitažlivost a spojení ženy a muže.
NAŠE ŽENY, BRAŇTE SE – nebudete mít děti. Jinak přijdou ty, které souhlasí a tudíž děti mají.
Co mám dělat?
19.11.2024Nejtěžší při práci na osobnostní změně je „nedělat nic“, „jen“ se naplno vystavit pocitu bezmoci a bolesti.
S odstupem času
18.11.2024S odstupem času a pod vlivem informací, které se nově vynořují, jinak nahlížíme na události a představitele 17.listopadu 1989. S odstupem času a pod vlivem nových informací můžeme nově nahlížet i na osobní a rodinné události – když TO chceme vědět. Rozhodnutí „vědět- nevědět“ je vždy na osobnostní úrovni a je to PRÁCE.
Dobrá rada
15.11.2024Dobré rady jsou ve velké oblibě. Je to převážně proto, že dávají strukturovaný/přehledný popis situace a nabízejí řešení, jak danou situaci zvládnout ku prospěchu. Potíž ale s nimi je ta, že dobré rady mají často povahu SYMPTOMU a plní obě jeho funkce -tj. zastírací a upozorňovací, přičemž zastírací funkce se „hodí“ více, protože „na problému přeci pracujeme“ a jsme tudíž „nevinní“, jakkoli je zřejmé, že střílíme dobře, ale do vedlejšího terče.
Murrayův zákon
10.11.2024Emil Páleš: „Co je pokrok?“
„Nelze pomoci někomu, kdo sám nechce změnit svou situaci, nebo si myslí, že má na pomoc automatický nárok. Čím méně se obdarovaný snaží sám, tím spíše sociální programy nadělají více škody než užitku. Každá podpora pak jen rozmnožuje jev, který zamýšlela odstranit.“
Doporučujeme
9.11.2024Jaroslav Žák: „Oheň“.
Máme k dispozici 2. vydání z roku 1971. Kniha je útlá, zábavná, vtipná, plná neobvyklých pohledů na všední věci a dění. Aktuální pro dnešní dění v našem regionu je kapitola ASIE. Veselé a poučné čtení. Doporučujeme!
Sebemrskačství
9.11.2024Sebemrskačství je osvědčený způsob, jak se můžeme stále více zabydlovat v pozici oběti. Je to ale také způsob, jak odvést pozornost od své vlastní skutečné odpovědnosti. Je projeven NESOUHLASU, odmítání Života, jaký je. U opravdu „silných“ (rozuměj v nárocích umanutých) jedinců s „pevným charakterem“ slouží k sebevraždě jako pomstě JIM.
Holá pravda
8.11.2024Když uděláš změnu, tak se ukáže HOLÁ PRAVDA.
Připomínka
7.11.2024Oběť je v utrpení šťastná.
Destrukce
7.11.2024Rozdíl mezi vědomým lhaním a vědomým zatajováním (informací, faktů atd.) je v míře destrukce (agrese). U vědomého zatajování jsou následky mnohem vážnější. Je to proto, že zatajování se dotýká mnohem hlubších struktur společenských nebo rodinných systémů. Někdy se jedná o systémovou loajalitu (= neprozradím), velmi často jde ale o úroveň osobnosti a mocenské ambice jedince.
Spoluzávislost
4.11.2024Otázka je, kdo například alkohol „víc potřebuje“? Jestli uživatel, nebo jeho spoluzávislý. Je zřejmé, že KAŽDÝ z nich se pro úzdravu systému bude muset něčeho pro sebe důležitého vzdát. Uživatel alkoholu, spoluzávislý MOCI nevinného, trpícího, oběti. Podobná otázka vzniká, kdo nejvíc z rodiny potřebuje například zdravotní symptom? Buď k ovládání, nebo zakrývání, případně k obojímu.
Mít své místo
3.11.2024Většina lidí touží být milována a uspokojována ve svých potřebách. Tuto potřebu hledají v partnerství a následně i v rodičovství. Problém je, že partnerství a rodičovství je především podmíněno DÁVÁNÍM. V partnerství jde o výměnu, v rodičovství je to čisté DÁVÁNÍ bez nároku na výměnu od dětí. Aniž si to uvědomují, většina lidí touží být milována a uspokojována i v partnerství a rodičovství jako DÍTĚ. Být viděno a mít své místo jisté bez – podmínečně – tj. bez nároků dospělého dávání.
Nestačí
28.10.2024I když vidíme (například v konstelaci) nebo chápeme svou situaci, obraz, vztahy reálně bez systémové loajality, pro zamýšlenou osobní/osobnostní změnu je nutný SOUHLAS. Samotný obraz působí, pro změnu je ale potřeba vykročit. Nejlépe vpřed. Pasivita nestačí, změna se musí dělat.
Otázka: Podle čeho poznám, že už jsem udělal změnu?
Odpověď: Kdy poznáš, že už ses prokopal tunelem na druhou stranu? Až tam budeš, tak to poznáš.
Princip POŘADÍ
21.10.2024Aby mohl například učitel učit, musí NEJPRVE ve třídě zavést ŘÁD -tj. učitel je na značce, své osobní problémy nechává doma, má úctu k rodičům žáků (protože má úctu ke svým rodičům), respektuje školní „knedlíky“/normy, jak je to jen možné, a ve třídě uplatňuje princip pro všechny stejně. Učitel má povědomí o tom, že žáci jsou zapleteni ve svých rodinných loajalitách, že škola je AŽ PAK a respektuje tuto danost, i kdyby to znamenalo, že žák školu bude muset opustit.
Nefunkční systém
20.10.2024Nefunkčnost systému se projevuje symptomy. Trvat na tom, že je možné tak dlouho záplatovat staré kalhoty, až z nich budou nové a „bude zase dobře“, je snahou zakrýt vinu a vyhnout se vlastní odpovědnosti za udržování nefunkčního systému. Na úrovni rodinného systému jako „záplaty“ fungují alternativní příběhy, popírání, tabu, obětavá péče o blaho a tak zvaný POKROK. Nefunkční systém se z vlastních zdrojů nemůže uzdravit. Nic nepomáhá například dát do škol asistenty, dětí s problémy stále přibývá. Nic nepomáhají k úzdravě společenského napětí a dramatických konfliktů „společenské reformy“ ani vznik nových HNUTÍ, které vycházejí z týž zdrojů starých systémů.
Rovnováha mezi DÁVÁNÍM a BRANÍM
20.10.2024Když jsi dostal, dej taky: Dobrého o trochu více, zlého o trochu méně. Dobro se musí šířit aktivně…
Odtažitost
20.10.2024Není na světě dítě, které by se od své matky nechtělo pochovat. I když to tak vypadá.
Rozdíl
18.10.2024Prožívat aktuální bolestnou událost jako dítě a prožívat tuto událost s odstupem let stejně intenzivně (jako tehdy to dítě) v dospělosti je záměr zůstat v pozici oběti. Dítě, na rozdíl od dospělého, nemělo tehdy šanci udělat změnu.
Málo – dost
17.10.2024„Informací, jak mám žít, mám dost, ale pochování mám málo!“
