Představy a sny
15.6.2025Představy a sny o „šťastné“ budoucnosti mají hodnotu jen potud, pokud z nich vyjdou reálné plány. Samotné snění obvykle ale slouží k tomu, aby se nic nestalo. Je to proto, že bývají spojovány se slovy „AŽ…“, „KDYBY…“ a hlavně jsou sny zaměřené na konkrétní věci: Až vyhraju…, až potkám toho pravého… kdybych našel poklad…, kdybych měl kouzelnou hůlku atd. Pohádky, kde to dobře dopadne, ale jak zavřeme knihu, zazvoní zvonec, pohádce je konec a zůstává jen přítomnost. Ke štěstí se nejlépe dostaneme, když najdeme svou řeku a oddáme se jejímu proudu. Každý sám, každý s tím svým. „Dej si pozor na to, co chceš, aby se ti to nesplnilo.“
Velké a malé války
14.6.2025Absurdní například je, když si migranti/cizinci nárokují své požadavky proti zemi a jejich obyvatelům, kam se uchýlili, dokonce ilegálně, před čím utekli ze své vlasti, kde vedli svou individuální válku. Ještě absurdnější ale je, že vládci jednotlivých zemí to dopouštějí. Logika osobních válek a touha po moci vychází vždy z konfliktu s rodiči a potřeby jim ukázat, jak se TO má dělat „správně“. Z „malých“ osobních válek jsou pak ty velké. Velké války mají několik výhod: Když „jde o život“ (naše hodnoty, ohrožené zájmy atd.), nemusím jako prezident vysvětlovat „lidu“, že mě bije manželka, že jsem se do 16 let počůrával, že jsem odklonil peníze… nemusím se zabývat svou vinou za nesplněné sliby a hlavně „nemám“ čas vyřešit si vztah s matkou. Velké války jsou symptomem, který slouží k zakrytí slabosti těch, kdo válku rozpoutávají, atˇ nabízejí jakýkoliv argument nebo vysvětlení. Velké války jsou také produktem lidí, kteří na válce vydělávají a kteří nikdy nebudou mít dost. Pocit bezpečí a nasycenosti pochází jen od přítomné matky.
V některých zemích
13.6.2025V některých zemích a kulturách jsou si muži dobře vědomi, že i když si vezmou ženu za manželku a „je jen jeho jediného“, že to z principu není možné, a tak je pro jistotu nepouštějí ven z domu nebo jen úplně zahalené. Pro jistotu, aby se „něco“ nestalo. A když se přeci NĚCO stane, tak ženu ukamenují. Skutečnou jistotu nezíská muž nebo žena tím, že bude toho druhého „vlastnit“. Muž patří všem ženám, stejně jako žena patří všem mužům. Sex proudí všemi směry bez ohledu na naše přání a morálku.
Jak je to doopravdy
10.6.2025Většina z nás máme přesvědčení, že sice nevíme o svých rodinách všechno, ale v zásadě jejich příběhy známe. Nemůže být ale větší omyl. My o svých rodinách víme jen to, co nám řeknou. Jsme ve stejné situaci, jako když si myslíme, že víme z vyprávění našeho potomka, co se ve škole doopravdy stalo. Ve skutečnosti známe jen jeho verzi, zpravidla upravenou. Takže nevíme, že náš milovaný dědeček byl zapálený fašista, babička vzala dceři její nemanželské dítě po porodu a dítě se ztratilo, tatínek nebyl na služební cestě, ale byl zavřený za zpronevěru atd. Někdy ta „vedlejší“ realita SAMA prosákne na povrch. Tak se ukáže, že otec není otec, že existovaly koncentrační tábory, že manželka francouzského prezidenta ho bije jako malého chlapce i na veřejnosti, že bývalý prezident USA byl dementní… Největší starost mocných je, aby se neukázalo, jak je TO doopravdy. K tomu slouží oficiální zprávy. Dospělost v sobě nese pochybnost o „pravdě“ původní rodiny a zprávách z rádia a televize.
Milá maminko
8.6.2025Někdy stačí sympatický nápadník, ale častěji je to tajný milenec matky, aby se syn postavil „nepochopitelně“ proti matce. Trestá matku za to, že přišel o svou vyvolenost, cítí ohrožení systému nebo/a v loajalitě bojuje za zrazeného otce. Méně často se synova loajalita k matce projevuje tak, že syn pro svou milovanou maminku „zastupuje“ jejího tajného milence (i platonického milence, její první lásku nebo jiný silný předchozí vztah) a více nebo méně odvážně vystupuje proti vlastnímu otci. Ještě zřetelnější je to, když syn není „vlastního“ otce a matka to tají.
Přiznávám a přijímám
8.6.2025Přiznávám, že nemám odvahu přijmout osud žen/mužů se vším, zejména v oblasti sexu, že se chci vyhnout pohlavním chorobám, nechtěným těhotenstvím, potratům, závazkům k mnoha dětem a potenciálním partnerům nebo osobním ztrátám a společenským komplikacím z toho vyplývajícím. V tom smyslu jsem vinná/vinný a svou vinu přijímám.
Historici vědí
5.6.2025Když se zeptáme historiků, tak nám řeknou, že vznik české státnosti je spojený s krutými vraždami například Slavníkovců, později Vršovců, kališníků atd. a tedy že je to normální, a že se to dělalo i v Egyptě, dělali to Římané i Řekové, Mongolové, Číňané, Mayové, Angličané, Američané, Portugalci, Poláci, Ukrajinci, Rusové i Němci. Všichni. Není to žádná novinka ani dnes. Je to hnusné, ale normální, ŽIVOT se vším. Systémové pravidlo říká, že zisk na úkor druhého vytváří nerovnováhu, za kterou jistě bude muset být zaplaceno. Bohužel většinou platí ale až potomci. To jsme my, co čteme tenhle text, pak naše děti a jejich děti, když nějaké máme. Ti s opravdu velkou vinou (například když si zařídí miliardy z podivných účtů nebo profitují z války), ti na konstelace nepřijdou. Proto každý sám, každý s tím svým, pro sebe a pro to VÍC!
Zvednout hlavu
4.6.2025Dokud se nám nepodaří zvednout hlavu a podívat se matce do očí bez pocitu provinění nebo vzteku, do té doby žádné povzbuzování od jiných lidí nám skutečné sebevědomí nepřinese. K sebevědomí pomáhá jen sebe- vědomí. Souhlasím se vším, jakkoli je (bylo a zůstává) to bolestné.
Udělat něco jiného
3.6.2025Nesouhlas jsou jen mocenské ambice. Něco jiného je udělat NĚCO JINÉHO – ne jen trpět. Například když se dítěti ve škole nedaří nebo je „nemocné“, neviní rodič školu, nebo nevláčí dítě jen po doktorech, ale jde na rodinné konstelace atd. Že děláme NĚCO JINÉHO se pozná následně, jako se pozná strom po ovoci.
Partnerská loajalita
31.5.2025Je známým faktem, že když chce jeden z partnerů odejít, druhý milující odejde místo něj. V horším případě umře, a tak „osvobodí“ toho druhého z jeho odpovědnosti, říct TO nebo udělat TO. Je jedno, jestli to odcházející partner ví vědomě nebo ne, že není ve vztahu přítomný, že „odchází“. Jiná systémová logika je, když „opouštěný“ partner vážně onemocní, aby odcházející partner „nemohl“ tak snadno odejít. Jiná situace také je, když milující partner odejde vědomě, protože cítí, že nedochází v současném partnerství k výměně v dobrém. Důstojné je, aby odcházející partner „odešel“ bez podmínek a důstojné také je, když druhý z partnerů souhlasí, nechá partnerovi jeho odpovědnost za „odchod“ a neumře nebo neonemocní.
Prsa a Kašpárek
30.5.2025Dítěti je jedno, jestli má jeho matka velká nebo malá prsa, hlavně že z nich teče mléko. (Když z nich teče mléko, tak jsou obvykle větší než malá). Na „velkých“ prsech se snadněji dítě pochová „na prsou matky“. Tak je zřejmé, že prsa žen jsou pro děti. Prsa jsou také pro muže. Muži se uchvátí snáze velkými prsy (někdy lépe v podprdě nebo pod blůzkou) než „neviditelnými“. Ženy si „hodnotu“ velkých(?) prsou uvědomují také, tak si je snaží vylepšovat. Ani ne tak pro děti ani pro muže, ale jako konkurenční výhodu oproti jiným ženám. (Kdyby všechny ženy měly stejná prsa, soutěž by odpadla). Prsa jsou důležitá tak i pro ženy. Stejně u mužů: ve společné sprše se muž vždycky podívá na konkurenci. Žádný muž nechce mít ptáčka menšího než konkurence. Nepomáhá povídačka, že na velikosti nezáleží, že i s malým Kašpárkem je možné zahrát velké divadlo. NEPOMÁHÁ TO!
Dítě hájí matku
28.5.2025Na pastvě se pásly krávy s odrostlými telaty. Osudově (ale marně) jedna z krav pomalu ustupovala před býkem, který se k ní z boku tlačil se ztopořeným pyjem. Mezi ně se zoufale snažilo natlačit tele, ale bylo oproti býkovi bez šance – Příroda má svá Pravidla/řád. Dítě/mládě vždy hájí matku, protože je to právě matka, která mu zabezpečuje přežití. Je to instinktivní jednání, nezávislé na vůli. Nakonec se při práci s rodinným systémem ukáže, že i když má dítě „konflikt“ s matkou a „musí“ zůstat stát u otce, aby mohlo jít dál, i tak hájí matku. Do té doby, než se matka sama rozhodne, že to dítěti už nedovolí, nebo do té doby, než si potomek takovou životní strategii uvědomí a vzdá se jí. (Když dítě nemůže odstrčit BÝKA/otce se ztopořeným pyjem, který ho „chce připravit o matku“, tak alespoň „zabije“ sourozence, když je maminka chudák vinou otce, nebo počká, až bude dospělé a jako Býk proti Býkovi se se starochem utká a poníží ho za to všechno!).
Výjimečnost
26.5.2025Jedním ze zdrojů systémové nerovnováhy je pocit nebo postoj výjimečnosti. Je výsledkem osobního svědomí a projevem dětské slepé lásky- systémové loajality. Výjimečností TRPÍ jedinci, celé rodiny, zájmové skupiny i národy a vede ke konfliktů/válkám v konceptu OBĚT – AGESOR. Je zásadní rozdíl mezi VÝJIMEČNOSTÍ a JEDINEČNOSTÍ.
Zatímco čas plyne
22.5.2025Když je potřeba něco v čase udělat a my se zastavíme, nejobvyklejším důsledkem je ztráta. Ujede nám vlak, neodevzdáme včas úkol, neutáhneme včas šroubek, nenapomeneme včas děti, nebo dokonce nerodíme děti atd. Jedině v případě, když máme trysku v zadku a NĚCO nás zastaví, pak bývá z takového zastavení větší zisk než ztráta. Pak máme možnost „na sebe počkat“, uzdravit se a změnit původní životní scénáře. Zatímco čas plyne a řeka teče nezávisle na našem chtění, my volíme plynutí nebo pýchu a zmar.
Co když
14.5.2025Co když opravdový pokrok nespočívá v nových technologiích, ale v návratu k prvotní jednoduchosti a hodnotám- například: místo přístrojová navigace – vlastní orientační smysl, místo protahovaného utrpení v nemoci nebo ve stáří – důstojná rychlá smrt, místo „peněz“ v bance – pytel brambor, místo 58 pohlaví – muž a žena, místo náhradních matek – vlastní matky a jejich děti atd.
Domácí tajnosti
11.5.2025Běžné je, že se rodiče na nějakých věcech domlouvají bez přítomnosti dětí a děti TO pak berou jako součást svého/rodinného příběhu a neřeší (a někdy krutě řeší), že to byl plán rodičů. Třeba jestli dítě bude chodit do hudebky, stěhování, rozchod rodičů, kde budou trávit vánoce atd. Něco jiného je stav, kdy tajnosti jsou rodinná TABU. Dcera ví, že matka má milence, ale otci to neřekne, bratr ví, že sestra už nechodí do školy a bere drogy, žena ví, že manžel má milenku a má s ní dítě, sestřenice chodí s Cikánem, děda byl v STB atd. Navenek „nic“ nepronikne, je to běžná a spořádaná rodina. Je tedy zřejmé, že jsou to „tajnosti“, co hýbou děním, v tomto případě v rodině. Každému, kdo se jen trochu zajímá, je také zřejmé, že zprávy, které se k nám dostávají například o mezistátních dohodách, evropských, amerických, ruských, čínských atd. pánech, nebo o válce kdekoliv, mají hodnotu popsaného papíru. Když už je v systému příliš velké napětí, něco se „prozradí“: milenec matky, drogy dítěte … informace o Covidu nebo o roli jednotlivců v případě války atd. Hlavní ale bohužel vždy zůstává zachovat příznivý dojem navenek. A řešení nikde. Takový je projev systémové loajality, k tomu velí dětské slepá láska: pokračuj v systémové nerovnováze i za ceny konfliktu, i za cenu smrti.
Incest v hlavě
10.5.2025Když například muž, jehož matka po něm vždy chtěla ÚSPĚCH, je tedy úspěšný, celý život ve se vztahu k ženám na jedné straně staví galantně, pozorně, zodpovědně a úspěšně, jak si matka přeje, a na druhé straně ZA TO chce přijetí, které se mu nedostalo od jeho matky. To je to, co chce nejvíc. Pak zákonitě, když dojde na partnerský sex (a někdy nedojde, protože mu TO nejde), je muž ve vztahu k ženě jako dítě k matce. A s matkou se nesouloží. Souloží muž a žena.
Konec války? Kdeže!
6.5.2025K dospělosti patří chtít vidět a přijmout realitu. Na osobní a osobnostní úrovni i na úrovni společenské. Války nikdy nekončí, liší se pouze formálně. Německo bylo poraženo v květnu 1945, ale zabíjení pokračovalo tentokrát to „spravedlivé“. Pak se u nás vedl boj proti odpůrcům režimu a zabíjelo se zase a otvíraly se nové koncentráky. Za války lidi kolaborovali s Němci, udávali Židy, že soused poslouchá Londýn, po válce „oznamovali“ sousedy, že poslouchají Hlas Ameriky nebo kdo ošklivě mluví o soudruhovi Stalinovi. Dneska máme hlídače „jedné pravdy“ a jistě jsou okolo nás TI správní přátelé, jako měli disidenti mezi svými dobrými známými spolupracovníky státní bezpečnosti.
Sourozenci válčí v jednom pokojíku, děti – i dospělé válčí o pozornost matky nemilosrdně, o větší řízek, někteří válčí sami se sebou atd. Spokojený člověk neubližuje. Jde o to, nechtít VÍC. A že konec války – kdeže.
Nevinná zeď
4.5.2025Darmo se budeme zlobit na zeď, když na ni narazíme na konci slepé cesty, po které jsme se vydali za vidinou šťastného života.
Opravdu přiznaná vina
4.5.2025Nestačí vinu přiznat. Nutné je znát se k ní, při – znát se k ní bez litování se, nebo vysvětlování a obhajování. Bez toho se jedná pouze o účelové jednání spojené s novou vinou.
1. máj
1.5.2025První máj, lásky čas… Hynku, Viléme, Jarmilo – abyste věděli: Na tomto světě zatím nikdy nezvítězila LÁSKA nad LŽÍ a NENÁVISTÍ. Co s tím budete dělat?
Plány spokojenosti- které nikdy nevyjdou
29.4.2025„Dnes to mají mladí těžké. Bydlení je drahé – případně nedostupné, drahé jsou také energie, panuje nejistota ohledně práce a války. Musíme myslet na to, kde bychom případně bydleli a jak bychom se uživili, kdybychom chtěli založit rodinu. A kolik případně dětí, jestli je místo ve školce- škole, jestli bychom museli za prací museli dojíždět, co kultura, sportovní využití, hudebka… Založit rodinu je odpovědné rozhodnutí a je to nutné dobře rozvážit.“
NEBO: „Chci tě, a proto se vezmeme. Podíváme se, kde budeme bydlet a seženeme si práci, která nás uživí. Protože se máme rádi, budeme mít děti. Kolik nevíme. Ostatní se uvidí. To budeme řešit, až k tomu přijde.“
POŘADÍ -ŘÁD
Slunko
28.4.2025Když ráno vyjde slunce, ještě to neznamená, že „dnes se budu mít hezky“. Slunce na to, jak se máme, nemá takový vliv. Svítí na všechny stejně. Spravedlivě, pro všechny stejně.
Nic nefunguje
26.4.2025Ani penězi, ani ničím jiným, prázdnotu nenaplníš.
Řád „obyčejnosti“
24.4.2025Nepohlídáš si vrácení modré propisovačky se jménem „Igor“, tak už ji nenajdeš, když ji potřebuješ. Vždycky ji budu chtít, ale nepřijímám, že ji nikdy nedostanu. Leda bych pochopil, k čemu mi je tato opakovaná zkušenost dobrá. Pokud platí, že pan Bůh má idioty rád, tak se na mě brzo dostane a budu TO vědět. Děkuji.
Místo
24.4.2025Změnu je možné udělat jen z místa, kde se nacházíme právě teď.
Užitečné termíny -pojmy
23.4.2025Projevený zájem
Dospělé šéfovství
Naprostá bezmoc
Limity
22.4.2025Jakkoli si to nepřipouštíme, nebo o tom vůbec nepřemýšlíme, všichni máme své individuální limity. Přiblížit se ke svým limitům a respektovat je -tj. přijmout je – je v řádu a je to úkol pro každého člověka. Limit ve sportu, limit v rození dětí, limit osobnostní změny, limit nadání atd. Naše limity jsou součástí TOHO VÍCE a mají vždy individuální charakteristiku a rozměr. Nikdo nemůže jít za své limity. Tady neplatí rčení: „… když budu/budeš chtít, tak…“ I naše pobývání na tomto světě je limitované. Nakonec všichni, tak jako tak, umřeme.
Nic se nestane
20.4.2025Jestliže někdo spáchá/páchá sebevraždu z trucu, aby „si ho všimli“, aby „je potrestal“, aby „jim ukázal“, nic z toho, o co doopravdy usiluje, se nestane, protože buď bude mrtvý, nebo/a bude VIDĚNÉ jen jeho mrtvé tělo/ jeho a také jejich utrpení/postižení/zranění. Oč těžší je přijmout „Vždycky to budu chtít a přijímám, že TO nikdy nedostanu“ a žít život v řádu naplno.
Skrytá loajalita
18.4.2025Jedním z nejskrytějších projevů systémové loajality je to, když si například vyčítáme, že jsme byli hnusní na rodiče, nebo se peskujeme za to, co jsme udělali- děláme dětem. Tím popíráme větší význam, který je událostí nesen, a je to projev našeho nesouhlasu SE VŠÍM. Slepá ulička „vzorné“ dcery/syna – nepřítomná matka/otec.
Slepota
15.4.2025„Nikdo není víc slepý než ten, kdo nechce vidět.“
A já sám, vždycky sám
13.4.2025Když máme štěstí, je někdo s námi, když se bojíme, obáváme – když máme strach. Na strach je nejlepší maminka, případně někdo, kdo nás doopravdy vidí ( = vnímavá přítomnost). Stejně jako je strach vždy individuálně prožívaný a nesdělitelný pocit ( = cítěný smysl), jsme stejně individuálně vždy nakonec na SVŮJ STRACH nevyhnutelně sami.
Někdy TO trvá
12.4.2025Někdy trvá delší čas, než „uslyšíme“ opravdový význam ZPRÁVY, která okolo nás opakovaně krouží a ne a ne „přistát“. Brání tomu staré koncepty a, kupodivu, i staré zisky z nich („trpět je snazší“). Platí, že KAŽDÝ! potřebuje přiměřenou dávku utrpení na to, aby udělal změnu, a že změna se musí dělat.
Z internetu
10.4.2025Samice rodí
7.4.2025Na jaře všechny samice rodí a některé furt, i „mimo sezonu“. Rodí, rodí a rodí, jak to jde. Jen lidské samice „mají možnost“ si vybrat. A tak rodí, jen kdy se jim chce, případně nerodí. NEDÁVAJÍ, co dát měly a v tom smyslu jsou vinné. Je to vina ženy vůči mužům, že jim neporodila tolik dětí, kolik měla.
Lži a tajemství
6.4.2025Při rodinných konstelacích je možné nahlédnout na rodinná tajemství, tabu a lži, a tím se nastolí systémová rovnováha, což je jednou z podmínek pro opuštění systémové loajality. K procesu DOSPĚT neprospívá, když protagonista vědomě „nehodící se“ informace tají, nebo dokonce o nich lže. Na důvodu a motivaci nezáleží, vždy jde PROTI přijetí vlastní odpovědnosti ve smyslu osobního a kolektivního svědomí.
Milá maminko
5.4.2025Milá maminko, nikdy ti nemohu vrátit, co jsi pro mě udělala. Ať to bylo málo nebo dost, dostal/a jsem od tebe život, a tím i možnost ho prožít naplněně a šťastně. Jestli budeš po mě chtít, abych ti o dovolené zaléval/a kytky, udělám to právě proto, i kdybych případně s tvým požadavkem měl pocit zneužití. Milá maminko, vždycky TO, co jsem jako dítě od tebe nedostal a měl, budu chtít a obtížně přijímám, že to nikdy nedostanu. Proto nemůžu pro tebe udělat všechno, co by sis přála. To by pak nezbylo nic pro mě a pro moje děti.
Komu patří dítě?
4.4.2025Dítě potřebuje matku, ne matka dítě. Matce dítě „patří“ jen do doby, než ho porodí. V tu chvíli je její dítě vydané všanc ŽIVOTU se vším. Všechny ženy to hluboko v sobě vědí, a proto se o děti tak bojí. „Vědí, co dítě čeká“. Matka je si TAM UVNITŘ vědomá svého dílu viny vůči dítěti za to, „co mu má dát a nedá“ ze své vlastní loajality k původní rodině. Když neotěhotní, nebo dítě zabije, nebo ho odloží, už se „nemusí bát“. Když matka dítě „nepustí“ , „nemusí se bát“ a nemusí cítit svou vinu, protože „ho má ještě neporozené v břiše“. To všechno se děje, když MATKA NESOUHLASÍ S ŽIVOTEM, JAKÝ JE.
„Zapomenutá“ loajalita
3.4.2025Stává se, že si vzpomeneme na naše důležité rodinné nebo osobní události třeba až v dospělosti, nebo i ve stáří. Dřív jsme jim nepřikládali důležitost, ale s odstupem dostávají nový význam. Třeba zneužívání, opuštěnost, prázdnota dítěte, vyloučení z rodiny, rodinná tabu, milenec matky, mrtvý sourozenec, postižení, rodinná vina atd. Když se nám to stane, jsme obdarovaní. Když se nám TO NESTANE, zůstáváme v loajalitě. Stát se to může jedině, když každý sám a každý s tím svým pracuje.
Nebezpečné
2.4.2025Není pro nás bezpečné přijmout nějaké tvrzení, aniž bychom znali kontext. Například: za slabost současných mužů může jejich otec, odsun Němců po válce byla nespravedlnost, válka na Ukrajině je naše válka, pomáháme rozvojovým státům ke spravedlivému zřízení, otec je ten, kdo se stará, kdo jsou odpůrci demokracie atd. Jestliže kontext přehlížíme, je to podobné, jako když přijmeme, že mléko se rodí v krabici v obchodě.
Pro všechny stejně
1.4.2025Lidi pobuřuje oprávněně, když sociální dávky mají dostávat spoluobčané, kteří si za ně kupují a berou drogy – třeba alkohol a cigarety, nechtějí za prací dojíždět nebo nechtějí dělat práci, která se jim nabízí, nebo dostávají peníze a mimořádné výhody kvůli své výjimečnosti. Obvykle se na tuto skupinu „zlobíme“, ale v tom případě střílíme do špatného terče. Oni za to nemůžou, můžou za tuto nerovnováhu ti, kdo o tom rozhodli. A ti se rozhodují tak proto, že sami mají vinu z výhod, které si opatřili – například žijí v přepychu, disponují mocí, nemusí do války, přihrávají si zakázky, co neprojde jednomu, jim projde atd., a tak mají představu, že rozdáváním svou vinu vykoupí. Nejen že nevykoupí, ale jen zvýší v systému nerovnováhu. Společensky se to řeší utahováním šroubů a zavíráním „odpůrců“ a nakonec rozpoutáním války. Celá staletí stejný proces. V tom smyslu není žádná naděje na změnu a je možné jen to přijmout jako ŽIVOT se vším.
Kde ale můžeme docílit větší rovnováhy, je „pro všechny stejně“ v rodině, případně v práci, když jsme „šéf“. Jako rodič si dám pozor, abych nebyl nemocný, abych mohl DÁVAT dětem, a ne aby se oni o mě musely starat. Malé nebo postižené dítě vyžaduje větší – lépe JINOU péči než ostatní děti, ale stále platí „pro všechny stejně“. Není bez následků, když dítě přebere starost o rodiče nebo sourozence, jakkoliv to navenek může působit jako „dobré vychování“.
Omyl je představa, že všechny děti můžou chodit do jednoho typu základních škol, že je to právě princip „pro všechny stejně“. To implikuje, že všichni žáci pak následně můžou být jaderní fyzici. Proto známkování je určitý druh kategorizace a je vyjádřením principu pro všechny stejně ve škole- všichni mají stejnou šanci. Poskytnutá výhoda (například asistenti) se v jejich představách stává nárokem se všemi komplikacemi.
Princip pro všechny stejně může být „porušený“ jen v případě, když to „nepostižení“ necítí jako svou újmu. Na ten pocit je spolehnutí. Jedná se například o solidaritu při povodních. Koncept oběti princip solidarity vylučuje.
Jistota
31.3.2025„Na základě výsledků „Veřejné zakázky pro Mikroregion Frýdlantsko“ budou od příštího roku používány na odpad už pouze plastové nádoby.“ … zatímco velká část mikroregionu topí uhlím a má popel do plastových popelnic nevhodný! Je tedy jisté, o „vo co de“. Zlo se šíří samo a ryba smrdí od hlavy. „Jednotný názor, jednotné hodnoty. Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Teď jde o to, ochránit naše děti, když jsme to neudělali například při kovidu, internetem, telefony. Rodič na značce!
Znásilnění
28.3.2025Když muž znásilní ženu, spáchá tím sebe – vraždu. Sebevraždu na úrovni mužství, někdy doopravdy. Vždycky ale platí jeho děti, pokud on nepřijme svou odpovědnost.
Když žena doopravdy přijme osud ženy se vším, „souhlasí“ se znásilněním. Když nesouhlasí, platí její děti, nejvíce synové.
Žít správně
27.3.2025Řekl: „Život sám o sobě není až tak podstatný, musíš jen žít správně“. Ale co to je? Správně je žít podle osobního svědomí -tj. co je vyžadováno? Obětovat svůj život za „vyšší“ cíle? Mít děti je dar.
Hromádky
26.3.2025Pravděpodobně existují živočišné druhy, kde se „otec“ nebo „matka“ o potomky nestarají, nebo je někdy dokonce sežerou. V přírodě je to zařízené tak, že tyhle „děti“ s tím počítají. Lidská mláďata ale počítají s tím, že otec bude chránit tlupu, spolu s matkou zahřívat holátka a nosit do hnízda pro děti žížaly a broučky. Společně skládají potřebné na jednu hromádku. U lidí je cítit, když některý z partnerů na hromádku nedává všechno. Cítí to mláďata, partner a VÍ TO i on sám.
Problém – příležitost
25.3.2025Je to problém, nebo je to příležitost? Jak kdo chce!
Když se lituju
23.3.2025Když se lituju, stojím na místě stejně, jako když se peskuju. Vlak příležitostí odjíždí a my jsme zůstali stát na nástupišti.
Agrese oběti
22.3.2025Pokud nám není úplně zřejmé chování OBĚTI ve vztazích mezi partnery, rodiči a dětmi, v pracovním prostředí atd., můžeme ho nyní snadno identifikovat, když Amerika končí s podporou a financováním aktivit, které doma i ve světě dříve podporovala. Agrese oběti se projevuje nenávistnými komentáři a soudy za vlastní „práva“ a existenci starých pořádků. Taková situace vznikne vždy a všude, jestliže oběti začneme „pomáhat“ a včas s tím nepřestaneme. Vytvoříme iluzi své důležitosti a za to platíme tím, že si OBĚŤ naložíme na záda. Když z toho chceme vystoupit, jsme „právem“ obviněni ze zrady, protože „jsme slíbili, že …“ Za HOUPÁNÍ mají tedy odpovědnost všichni zúčastnění. Nebo je také možné: „Má odpovědnost je, že jsem to dopustil, beru si svůj díl odpovědnosti.“ „Děkuji za dosavadní tvou investici, zkusím to nyní sám a za své.“ Každý sám, každý s tím svým.
Limit
19.3.2025Když v horách nebo na moři překročíme svůj limit, umřeme. Když překročíme limit soudržnosti vztahu, umře vztah. Když je překročený společenský limit únosnosti, dojde k „revoluci“. Něco zkrátka už možné není. To, co je možné dělat, je hlídat, aby limit nebyl překročen. Někdy pomáhá OMEZIT SE, někdy je to ale součást našeho osudu, a tudíž je to nevyhnutelné.
Marnost
18.3.2025Když zjistíme, že děláme opět chyby, o kterých jsme si mysleli, že TO máme za sebou, je lepší PODĚKOVAT za tu možnost se s TÍM potkat, než se peskovat nebo rozčilovat. Marné je také dělat, že TO není. Například neúcta k rodičům nebo vina vůči dětem.
