Prožívání radosti nebo utrpení je neosobní projev ŽIVOTA, jaký je. Ale protože se to děje právě nám, osobně to prožíváme. Ve skutečnosti na nejhlubší úrovni nezáleží na tom, jestli jsme šťastní nebo žijeme nespokojený ŽIVOT. Vše je součástí našeho osudu a ten si nevybíráme. S tím PŘICHÁZÍME na svět skrze rodiče. Na rozcestích naší cesty pak máme volbu, kudy se vydáme dál. Jestli cestou řádu nebo cestou dluhů. Pánbůh má idioty rád, a tak na další křižovatce znovu a znovu dostáváme šanci prožít život spokojeně. Komu ale není rady, tomu není pomoci. Tak jako tak dojdeme na konec své cesty.
