Rubrika: Aktuality

Příležitost pro toho, kdo chce – téma: Co chci doopravdy, k čemu směřuje moje snažení na hluboké úrovni- bez ohledu na to, co si myslím, že chci nebo co dělám.

ZLO OBĚTI. Na rozdíl od ZLA MOCI, které je bez skrupulí vypočítavé a ostatní jen “spotřebovává” a které je konec konců neosobní (tj. “udělám to každému”), ZLO OBĚTI je charakterizováno POMSTOU a je zaměřeno na konkrétního jedince/skupinu. (msta opuštěného partnera; msta na poraženém nepříteli; msta za sousedovy hrušky/slepice; msta vyhozeného školáka/ zaměstnance…)

ZLO MOCI. Zlo moci vychází ze systémového principu hierarchie vztahů a je charakterizováno zneužitím moci v zájmu jednotlivce, často prezentovaného jako vyšší zájem. I když se zlo moci projevuje v různých vztazích a v různé intenzitě, podstata zla moci jako fenoménu zůstává stejně děsivá. To se například projevuje v tezi, že si za to oběti můžou samy. (moc úředníka, policajta, zneužití dítěte knězem/otcem/matkou, “právo” na vraždu, koncentrační tábory, protiústavní nařízení politiků, poskytování a užívání neoprávněných výhod…).

ZLO vychází z konceptu oběť – agresor. Jakkoli je systémově podmíněno, je udržováno a realizováno na úrovni osobnosti jako NÁROK – požadovaný, případně realizovaný bez ohledu na kontext, druhé a bez ohledu na vlastní odpovědnost. I když se zlo navenek aktuálně neprojevuje, přítomnost ZLA (zlého člověka) cítíme jako ne příjemný neurčitý pocit.

Když dítě vyčítá své matce NĚCO, úplně přehlíží, co od ní dostalo. Zvláštní vinu mají dcery, které mají samy děti a které tak dobře vědí, co to ženu stojí, než jen dědi donosí a porodí.

V nové knize jsme dnes objevili jednu stránku od lepidla z výroby. Vyměníme.

Nejlepší způsob, jak zůstat v pozici oběti, je chtít/nárokovat si stále víc nebo něco jiného, a přitom nic pro změnu doopravdy neobětovat. Například: neřeknu něco, o čem vím, že naštve partnera; odejdu z dobře placené práce, protože mě to nebaví; odejdu od partnera, když ho nechci/pije…; nepožaduju hlídání dětí od rodičů, když vím, že to zase vyvolá konflikt atd.

Každý systém ( jedinec, rodina, společnost atd.) je systémem navzájem souvisejících událostí, kdy v hraničním bodě se prvotní nerovnováha po čase projeví jako symptom- například bolavá kolena. Jestliže budeme léčit jen kolena, musí přijít něco jiného – s nadějí, že nás to přivede na začátek nerovnováhy, od kterého se odvíjí řešení. Ztráty, které vznikly v průběhu doby, nezbývá než přijmout, což je také podmínka nastolení nové rovnováhy v systému. Kdo zná alespoň trochu dějiny, dobře chápe, že “válka je pokračování politiky (mocných) jinými prostředky”.

Existují lidé, kterým nikdy nic není dost (partner, práce, bydlení, jídlo, sousedi atd.). Když takoví lidé něco dostanou, postupně se to pro ně stává nárokem a už to nemá cenu.

https://www.youtube.com/watch?v=QdxmXj57BHc&ab_channel=R%C3%A1dioUniversum

Kniha je vytištěná a je “doma”. Kdyby nic jiného, tak obrázky opravdu stojí za to. Na konstelacích v květnu bude pro zájemce k mání. Nebo už příští týden v poradně.

Projekt Inkluze je koncept, který předpokládá na jedné straně, že všichni jsme stejní (a tak například máme chodit do téže školy) a současně na straně druhé, že někteří, mocí vybraní/definovaní jedinci, mají právo dostat víc (asistent pedagoga) a ostatní to musí přijmout i za cenu, že to bude na jejich úkor. To samo už zakládá na nerovnováhu systému.

“Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí. Mrtví nepotřebují slzy. Pláčeme jen kvůli sobě.”

Zůstávat v utrpení je neúcta k životu.

Opravdové dávání vyžaduje odvahu a ochotu omezit se.

Démoni existovali alespoň tak dlouho jako bohové. Rozdíl mezi nimi je zhruba takový jako mezi teroristy a bojovníky za svobodu.

Zeměkoule má jádro- základ, a pak různé vrstvy až k povrhu. Když se uvnitř Země nahromadí napětí, něco se pohne. Například vybuchne sopka, nebo nastane zemětřesení. Stejně je to s naším životem. Máme každý svůj základ, různé vrstvy historických souvislostí, a také, když se uvnitř nás nahromadí napětí, něco se stane. Kdo si postaví dům u sopky a počítá s tím, že se nic nestane, nežije v realitě. Země, a my s ní, se pohybuje v prostoru, kterému není možné beze zbytku porozumět a který vše přesahuje.

Kromě jiného budou na víkendových konstelacích tato témata. Kdo chce, může se připravit dopředu.

1. TO, co mi v životě přináší největší potíže

 2. TO, co je jen moje a To, co mám za někoho

3. V jaké modelové RK bych si chtěl/a ověřit, jestli už stojím dobře (např. muž a žena atd.)

Na současnou drahotu se můžeme podívat jako na malý symptom, který ukazuje, že současná společnost (a my v ní) žije mimo ŘÁD, mimo důležité věci. Zakrývací funkce tohoto symptomu je v tom, že “řešíme” inflaci, investice nebo energie. O nerovnováze v systému také vypovídá, že chudí chudnou a bohatí bohatnou. Stále ale platí: Lepší něco malého, nežli něco velkého.

Dotknout se léčivě nejhlubších zranění, například skutečného traumatu jedince, je možné slovem, činem, nebo tělesným kontaktem. Základním předpokladem pro to je vnímavá přítomnost protagonisty. Projevený zájem, vnímavá přítomnost druhého člověka proces úzdravy zkrátí, často by se to bez účasti druhého ani nepodařilo.
Nadání pro vnímavou přítomnost má i ZLO. ONO přesně ví, jak nám nejvíc ublížit.