Rubrika: Aktuality

Když se kráva „narodí“ v těle býka, PŘÍRODU to nezajímá, drama se nekoná. I když se zvířata navzájem zabíjejí a perou se o prostor, války nevedou. ŘÁD. Války vedou ti, kdo souhlasí s „právem“ na vlastní pohlaví. Jsou to ti, kteří chtějí vždy VÍC a kteří potřebují zástupná témata, aby se neukázalo, že nesouhlasí s životem, jaký je.

Vinu a odpovědnost je možné popřít jen na povrchové úrovni. Uvnitř zůstává jako dluh o to větší.

Problém se zamýšlenou změnou vzniká, když už víme, že stále něco vyčítáme matce, a stále jí to vyčítáme, nenapomeneme se to nedělat, když víme, že dlužíme například bývalému partnerovi NĚCO a dluh si omlouváme, když víme, že nesouhlasíme s ŽIVOTEM, jaký je a nehledáme pokoru k němu atd. Místo k sobě se obracíme o „záchranu“ vně – často ve formě výčitky k matce, co měla dát a nedala. Marně. Chybí OMEZIT SE. A to je ten problém.

Nejlepší dárek je pro děti rodič na značce a jeho vnímavá přítomnost. V případě války nebo nemoci také její konec.

Pocit ponížení vychází z rozdílu skutečného JÁ a představě o sobě. Nikdo mě neponíží, když jsem ten, kdo jsem. Potřeba ponížit mě, nemá se mnou na nejhlubší úrovni nic společného.

Zajímá mě všechno, s čím se potkám. Vědomě něco víc, něco méně. Vše, s čím se potkám, se stává mou součástí bez ohledu na vlastní vůli.

Motivací k porušování principu rovnováhy DÁVÁNÍ – BRANÍ a PRO VŠECHNY STEJNĚ bývá potřeba zbavit se systémové viny. Ta se rodí v nefunkčních systémech a z nesouhlasu s ŽIVOTEM, jaký je. Nefunkční společenský systém plodí jen nefunkční sociální (pomáhající) systém, kde skutečné pomáhání je vedlejší produkt, a jehož hlavním úkolem je zakrýt skutečné zájmy mocných a společenskou nerovnováhu. V rodinách, kde například mají postižené dítě, se „vše“ točí kolem něj, jako by bylo možné změnit jeho osud. To vše z viny, že JÁ jsem na tom lépe, protože jsem „zdravý“, nebo z vědomí, že něco dlužím a nezaplatil jsem (například tajný potrat). Společným efektem této nerovnováhy je zákonitě růst nespokojenosti a utvrzování se v pocitu oběti. K rovnováze vede nový druh SPRAVEDLNOSTI, než jaký předkládá morálka: Když TY nevidíš, tak nevidíš; když JÁ nebudu vidět, tak nebudu vidět; když TY ses stal z toho svého zapletení bezdomovec, tak jsi bezdomovec, když JÁ poruším zákon, tak jsem JÁ porušil zákon… Přijetí vlastní odpovědnosti. Každý sám, každý s tím svým. Jedině z tohoto místa má pomáhání smysl.

Tajná válka „muži -ženy“ se odehrává skrze TO, co mají dělat a nedělají.

Ještě dnes žijí lidé, kteří část svého života neměli televizi ani žádný telefon. Nepotřebovali ho, vše potřebné zvládali bez něj. Koupali se (když se koupali) jen v sobotu- ve stejné, na kamnech ohřáté vodě nejprve děti a pak dospělí atd. V té době nehrozilo, že se zastaví svět, když se přetrhnou někde v moři kabely nebo vypadnou družice. Jen jestli to všechno „moderní“ není slepá ulička, nebo jestli to dokonce není záměr, jak mít tlačítko na vypínání a zapínání světa? „Odevzdej duši ďáblovi a budeš se mít dobře“… do té doby, než skončíš v pekle.

Projevený zájem, vstřebávání informací, které zdánlivě nesouvisí s naším aktuálním tématem, slouží k tomu, abychom uměli rozlišit to, co způsobuje v systému rovnováhu i nerovnováhu. Tím se také rozšiřuje PROSTOR, který, aniž bychom to předpokládali, nese v sobě odpovědi na naše vědomé i nevědomé otázky. Vše je tedy cenné: „dobré“ i „špatné“, zajímavé i nezajímavé, vše nám ve službě. Jestliže jen sledujeme vytýčený cíl, snadno přehlédneme/nepotkáme to, co má pro nás opravdový význam, protože se TO v našem aktuálním zájmovém prostoru nemusí vůbec nacházet.

Když chceme jít ke stodole a nepracujeme, skončíme zase u králíkárny. „Línému člověku chodí smůla v patách.“

lesík:
on: ale jo
ona: ne, maminka říkala, že nemám… já nevím, co mám teda dělat…
on: nic, já všechno udělám
ona: aaaaaach
doma:
matka: jak to vypadáš, že ty ses spustila?
ona: já jsem mu říkala že ne
matka: tak tě znásilnil a půjde na 150 let do kriminálu
Muži, oslabení svými matkami, ve strachu ze své mužské agresivity a jejích důsledků, které by se rozhodně jejich matkám nelíbily, souhlasí se zákonem na „ochranu žen“. Nevědí přitom, že jsou zneužiti ženami, které nikdy nepřijmou osud žen.
Žádný muž nemůže utéct před mužskou agresivitou. Všechny pokusy o to vedou k homosexualitě a k ostatním „sexuálním praktikám“ mimo spirituální vzájemnou přitažlivost a spojení ženy a muže.
NAŠE ŽENY, BRAŇTE SE – nebudete mít děti. Jinak přijdou ty, které souhlasí a tudíž děti mají.

Nejtěžší při práci na osobnostní změně je „nedělat nic“, „jen“ se naplno vystavit pocitu bezmoci a bolesti.

S odstupem času a pod vlivem informací, které se nově vynořují, jinak nahlížíme na události a představitele 17.listopadu 1989. S odstupem času a pod vlivem nových informací můžeme nově nahlížet i na osobní a rodinné události – když TO chceme vědět. Rozhodnutí „vědět- nevědět“ je vždy na osobnostní úrovni a je to PRÁCE.

Dobré rady jsou ve velké oblibě. Je to převážně proto, že dávají strukturovaný/přehledný popis situace a nabízejí řešení, jak danou situaci zvládnout ku prospěchu. Potíž ale s nimi je ta, že dobré rady mají často povahu SYMPTOMU a plní obě jeho funkce -tj. zastírací a upozorňovací, přičemž zastírací funkce se „hodí“ více, protože „na problému přeci pracujeme“ a jsme tudíž „nevinní“, jakkoli je zřejmé, že střílíme dobře, ale do vedlejšího terče.

Emil Páleš: „Co je pokrok?“
„Nelze pomoci někomu, kdo sám nechce změnit svou situaci, nebo si myslí, že má na pomoc automatický nárok. Čím méně se obdarovaný snaží sám, tím spíše sociální programy nadělají více škody než užitku. Každá podpora pak jen rozmnožuje jev, který zamýšlela odstranit.“

Jaroslav Žák: „Oheň“.
Máme k dispozici 2. vydání z roku 1971. Kniha je útlá, zábavná, vtipná, plná neobvyklých pohledů na všední věci a dění. Aktuální pro dnešní dění v našem regionu je kapitola ASIE. Veselé a poučné čtení. Doporučujeme!

Sebemrskačství je osvědčený způsob, jak se můžeme stále více zabydlovat v pozici oběti. Je to ale také způsob, jak odvést pozornost od své vlastní skutečné odpovědnosti. Je projeven NESOUHLASU, odmítání Života, jaký je. U opravdu „silných“ (rozuměj v nárocích umanutých) jedinců s „pevným charakterem“ slouží k sebevraždě jako pomstě JIM.

Když uděláš změnu, tak se ukáže HOLÁ PRAVDA.

Oběť je v utrpení šťastná.