Svaté místo často hledáme pro pocit přijetí a kontaktu sama se sebou. Jsme kvůli tomu ochotni lézt na vysoké hory, jezdit do pralesa, pobývat v režimu kláštera nebo chrámů, koupat se v mrtvé řece, tlačit se kolem kamene, tančit kolem ohně do vyčerpání atd. „TAM“ zažíváme pocit pokory a splynutí s TÍM VÍC. Jak to, že když se vrátíme SEM, slavnost se nekoná? Pravděpodobně by to stálo zlomek vynaložené energie, kdybychom se snažili nalézt svaté místo na místě, kde právě stojíme.
