Zlobící děti

Rodiče jsou šťastní, když děti jsou šťastné. Nikdo však nemůže jít životem a neubližovat. Když děti „zlobí“, rostou k samostatnosti. Když zlobí „moc“, je dobré se podívat, co se doopravdy děje. Neexistuje žádná opravna „rozbitých“ dětí ani univerzální rada. Po možných souvislostech je nutné pátrat v rodině. Nejdůležitější pro dítě jsou jeho rodiče a rodina. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Za každou naší činností člověka je cíl něčeho dosáhnout.  Co chtějí děti, když zlobí?

Zpravidla chtějí na něco nebo na sebe upozornit. Někdy také chtějí získat výhodu, která jim nepřísluší (například oproti sourozenci).

Pro každého „zlobící děti“ znamenají něco jiného. Pro někoho je to školní zlobení, někomu vadí krádeže, někomu když děti odmlouvají nebo berou drogy, nechtějí chodit na „velkou“ nebo se  stále počůrávají, odmítají jíst nebo zvrací atd. Není důležité, co ostatní považují za zlobení. Důležité je prožívání rodičů nebo pěstounů.

„Zlobení“ je „normální“, i když někdy těžko k vydržení. Je součástí dospívání dítěte.  Když však začne ohrožovat okolí nebo rodinu, pak je výhodné si položit otázku: „Co se to vlastně děje?“ Odpověď je často možné nalézt jen s pomocí nezávislé osoby- poradce.

Nikdo na hluboké úrovni nechce dobrovolně prožívat utrpení a bolest, i když se to tak může jevit. Ani „zlobící“ děti ne. Je možné rozmotat zapletení, které se projevuje zlobením dětí. Nutné k tomu je pracovat s celou rodinou.

Nabízím konzultace > pro rodiče, prarodiče, pěstouny a jejich děti v této oblasti.

[/read]