Rubrika: Aktuality

Chtít věci výhradně podle sebe je popírání nezvratitelné osudovosti a plivání na matku a otce. Opravdová síla je v přijetí a souhlas s omezeními vyplývajícími z toho, odkud jsme přišli.

Vyvolení staří lidé umírají ve světle ramp a za nadšeného potlesku lidu, a tak jen málo lidí reflektuje smrt obyčejného člověka (když se to netýká rodiny), natož že umírají iluze o našem světě. Staří umírají, to je v řádu, nefunkční systém umírá, to je v řádu…

Snaha obhájit a zachovat nefungující scénáře produkuje vznik nových a nových “píčovin” a zvětšuje propast mezi nimi a realitou. Je to pouze mocenská ambice jedince (skupiny), za kterou zaplatí ale všichni členové daného systému. Že se takový scénář musí zhroutit je nevyhnutelné. Současně platí, že každý potřebuje určitou dávku utrpení na to, aby udělal změnu – pro někoho je ta dávka smrtelná.

V Egyptě uzdravili zraněného starého delfína a vypustili zpět do moře.

Obchody jsou plné i exotického jídla, lidé mají skoro všichni auto, někteří dvě, jezdí na dovolené, kouří drahé cigarety a pijí drahý alkohol atd. drahota nedrahota, inflace neinflace. Spíše než materiální chudoba je to ale chudoba ducha. Místo pokorného “omezím se” dobrovolně, když jsem se měl doteď dobře, nastupuje “já mám nárok”. Pak lidé zvolí jako toho, kdo TO vyřeší, Hitlera, komunisty, nebo jiného stejného Vůdce.

Uzdravení začíná krachem původního konceptu. Jogurty z Holandska, součástky z Číny, vyrobená elektřina u nás koupená zpět přes burzu, virtuální svět místo hlíny… “Lepší matka”, mistrovský titul, jedno dítě stačí, 48 druhů pohlaví…

Když je to pro mě výhodné, spolupracuji s ostatními. Jakmile jde o život, je na prvním místě to moje. Když hoří, ve vysokých horách, když není dost jídla, místa, tepla…

Nejlépe mi jde být zajedno s někým, kdo má stejný názor jako já.

Chamtivost se zpravidla projevuje tím, že “nemám stále dost”. Dost mobilu, dost území, dost druhů ovoce, dost plynu, dost kabelek, dost ocenění, dost … moci. Chamtivost (nenažranost) plodí zlo. O jednom takovém je pohádka o Otesánkovi. Měli by jí vysílat každý den místo zpráv ve 12 hodin – asi nebudou.

Omyl je dar. Vytyčuje hranice cesty, kterou máme jít k našemu úkolu.

Změna se může odehrát v jediném okamžiku. Není to ale důvod to adorovat, nebo to považovat za přelomovou událost. Může být, že klíčový okamžik je jen drobnou součástí něčeho mnohem většího. Je pravděpodobné, že se nám nikdy úplně nepodaří nahlédnout na hodnotu věcí, které tomu “historickému” okamžiku předcházely.

Co to my lidi děláme, že jsme ochotní akceptovat, že jeden z nás může všechny “spasit”, udělit milost zločinci, rozpoutat válku, říkat, co je pro nás dobré a co ne, zavírat a likvidovat jiné lidi… Kam se ztratilo to dítě, které svobodně vykřikne: “Král je nahý”?

Dobrá vůle (snaha o porozumění, ochota vidět toho druhého…) se od mocenských ambic liší v tónu sdělení a následně v činech.

Špatné (nečisté) svědomí není možné kompenzovat uklízením (čistotou), stejně jako neuklízení (nečistota) není projevem čistého svědomí. Mít uklizeno (čisto) a mít čisté svědomí spolu koreluje, když je respektovaný ŘÁD.

Máš střechu nad hlavou? Máš každý den chleba? Máš telefon? Kouříš? Piješ alkohol nebo bereš grogy? Máš televizi? Máš nárok na sociální dávky? Můžeš zdarma k doktorovi? Máš internet?
Nemáš každý den chleba. Nemáš střechu nad hlavou. Děti nemůžou chodit do školy. Nemáš přístup k pitné vodě. Nemáš lékařské ošetření…

“Zachráněn na poslední chvíli” je nabízené téma na víkendové konstelace pro ty, kteří “nic” nemají…i pro ty, co mají!

Lidé mají tendenci svádět své neúspěchy a zlé skutky na původní rodinu, partnera, šéfa, rozkaz velitele, “takovou dobu” atd., přičemž je zřejmé, že TO udělali právě oni.

“Nesahej na ty kamna, spálíš se!”
Z jednoho semínka může vyrůst celý klas semen
Po velké válce už bude navždy mír
Všichni lidé bratři jsou
Když budu ctít rodiče, bude se mi dobře dařit

Když chceš být “lepší”, snažíš se být “jiný” (černý x bílý), pak na hluboké úrovni matce vyčítáš, že tě porodila TAKOVÉHO! Když na sobě něco nepřijímáš/snažíš se nevidět…, pliveš na matku.

Osobní nastavení vždy vítězí. Takže psychopat je vždy psychopat, osobní pomsta má přednost před reálným řešením atd.