Většina náboženství (= ideologií) se snaží přivést lidi na pravou víru. K tomu potřebují a budují mocenské instituce. To mají společné. Rozdíl mezi nimi bývá v tom, jakou míru násilí otevřeně nebo skrytě k tomu používají. Usekávají hlavy, upalují, kamenují, ukřižovávají, zabírají majetky, vyhánějí domorodce, intelektuálně manipulují, dehonestují, vytvářejí konspirační teorie atd. Pokud tyto instituce chtějí obhájit svou existenci, nemůžou se své pravé víry vzdát a tudíž ani organizovaného násilí. Rodiče své děti také chtějí přivést na pravou víru a také k tomu využívají násilí (omylem se tomu říká výchova). Na rozdíl od institulizované pravé víry ŽIVOT pokračuje v dětech, takže když se ony od pravé víry odvrátí, nic se neděje. Jen rodič bývá nervózní nebo nespokojený. Ale na něm už nezáleží, protože rodič je minulost i s jeho pravou vírou. Rodič si ale může svou pravou víru ponechat, s láskou se dívat na své děti a pustit je hledat to své. (Úplně něco jiného to stejně nemůže být, když to byli jejich rodiče, kdo je “vychovávali”).
