Jak je zřejmé, apel na zdravý rozum nepomáhá, protože většina lidí žije v křivdě, nároku a výčitkách, co jsme měli dostat a nedostali ( na nejhlubší úrovni ve vztahu k původní rodině, nejčastěji v křivdě ve vztahu k matce). A tak jsme osudově předurčeni k tomu, abychom “uvěřili” VŮDCI, který se o nás postará- “spasí”. Až nás tento spasitel přivede na samé dno utrpení, pak teprve si začneme vážit toho, co máme (když to přežijeme) a alespoň na chvíli zapomeneme na stížnosti na matku.