Na dně propasti pocitu OPUŠTĚNOSTI je jako láva žhavý pocit BOLESTI, který “ohrožuje naše šťastné dny”. Z toho důvodu děláme všechno možné, aby se nedostal napovrch (píčoviny). Zákonité je, že čím více se o to snažíme a čím více se nám to “daří”, tím je neodvratitelný “výbuch” pocitu bolesti větší a destruktivnější, a tak se také propast pocitu opuštěnosti ještě zvětšuje. To je paradox/zákonitost cesty za šťastnými dny.
