Co jsou rodinné konstelace

Bez ohledu na to, co děláme, kdo jsme nebo kde žijeme, všichni máme něco společného – narodili jsme se z mámy a táty stejně jako oni. Patříme do určité rodiny. Rodina je systém, který má vliv na to, jak se díváme na svět, jak cítíme, jak myslíme a jednáme. Ovlivňuje kvalitu našich vztahů, zdraví, života. Čím více tuto skutečnost popíráme, tím je naše nevědomá „závislost“ na rodině silnější. Rodinný systém má svůj přirozený řád. Je to řád lásky. Znamená to, že každý člen má v rodinném systému místo a uznání, které mu z jeho role náleží. Pokud tomu tak není, dojde porušení  rovnováhy s dalekosáhlými důsledky. V zájmu rovnováhy na sebe pozdější generace bere lítost, vinu a trest, které jí nepatří. Lidé žijí úděly jiných, aniž by si toho povšimli. [read more=“Více o rodinných konstelacích…“ less=“…méně“]

Technika rodinných konstelací umožňuje poznat skryté síly, které spoluvytvářely naši současnou životní situaci, pomáhá obnovit v rodině rovnováhu, nachází řešení a nabízí nám žít spokojenějším životem. Pomocí rodinných konstelací můžeme všem zapomenutým, vyloučeným či nerespektovaným předkům vrátit jejich místo a úctu. V důsledku toho se s nimi přestaneme nevědomky ztotožňovat, přestaneme nevědomky opakovat jejich osudy a začneme svobodně žít svůj vlastní život. V tom spočívá naše svoboda. Můžeme se rozhodnout, zda se dáme cestou slabosti či síly.

Informace pro první seznámení s rodinnými konstelacemi:

Je v pořádku, když se rodinných konstelací zúčastníte sami, bez dalších členů vaší rodiny. Při sestavování osobní konstelace je důležité, že vás i ostatní členy rodiny zastoupí zástupci vybraní z účastníků. Přesto, že si konstelaci staví jeden člen rodiny, její řešení se dotýká i všech ostatních.

Ideální je, když si můžete zjistit co nejvíce informací o historii své rodiny, o výjimečných osudech jejích členů posledních 3 (4) generací. Důležité jsou informace jako předčasná smrt (do věku 40 let), sebevražda, rozvod, vážné předchozí či mimomanželské vztahy, sourozenci, závislosti, nemoci, nehody, incest, adopce, nehoda, vážná nemoc, tělesné  nebo psychické postižení, těžký osud, válečná utrpení, emigrace, ztráta majetku, zločin, potraty, kněží, jeptišky, nemanželské děti, homosexualita atd. Někdy jsou v rodinném systému členové, kteří byli vyloučeni nebo se na ně zapomnělo. Je dobré mít o tom informaci.

Prvním předpokladem smysluplné inscenace rodinné konstelace se upřímný úmysl všech účastníků. Účinek konstelace může být velmi hluboký, proto je nezbytná atmosféra spolupráce a tichého soustředění celé skupiny. Je důležité nemluvit a neodcházet během stavění konstelace.

Klientem, který si staví osobní konstelaci, se stáváte tehdy, když máte opravdu důležitou otázku nebo skutečnou potřebu. Samotná zvědavost nestačí.

Jak rodinné konstelace probíhají?

RK si staví vždy jeden z účastníků. Zájemce je nejprve vyzván, aby sdělil svoji motivaci, proč si chce stavět RK.

Každý z ostatních účastníků může být požádán, aby zastupoval konkrétního člena rodiny v klientově konstelaci. V atmosféře tichého soustředění si klient vybere ze skupiny účastníků zástupce členů své rodiny včetně sebe. Rozestaví je v prostoru podle svého vnitřního pocitu. Jednotliví zástupci na vyzvání průvodce popíší své pocity, s pomocí průvodce hledají a nacházejí své správné místo. Nakonec se klient vymění se svým zástupcem.

Je ohromující, jak zástupci přesně cítí emoce těch členů rodiny, které v konstelaci zastupují, často vnímají i jejich fyzické potíže. Někdy konstelace dokonce odhalí skrývaná rodinná tajemství.

Řád lásky, který během konstelace vyplouvá na povrch a jeho hojivý účinek působí na celou rodinu i na všechny přítomné. Systém se postupně dostane do rovnováhy, když každý jeho článek získá své právoplatné místo a úctu. Tento pocit harmonie mohou všichni účastníci rodinných konstelací intenzivně prožívat.

Rodinné konstelace mohou pracovat s původní rodinou (naši rodiče, popř. jejich dřívější či noví partneři, sourozenci rodičů, naši prarodiče, popř. jejich sourozenci, naši sourozenci -i nevlastní.) se současnou rodinou (náš partner, popř. dřívější partneři, naše děti -i nevlastní, potraty), se skupinami spolupracovníků, s jednotlivými orgány těla, se závislostmi…

Podmínky účasti:

Účast na semináři je dobrovolná a je doporučena dospělým. Platí zákaz užívání drog a jiných omamných látek nebo léků v průběhu semináře. Seminář není náhražkou za lékařskou či psychoterapeutickou péči. Jestliže v současné době podstupujete jakýkoli druh léčby, je na Vaší zodpovědnosti informovat ošetřujícího lékaře o účasti na semináři.

Vezměte s sebou přezůvky, kapesníky a dostatek oblečení. Je také důležité přijít včas, aby bylo možné pracovat bez vyrušování. Je to důležité proto, že se pracuje v atmosféře tichého soustředění.

Nashledanou se těší

I.P.
[/read]

Vypsané semináře:

Výcvik rodinných konstelací

Pro pomáhající profese a ostatní zájemce, kteří chtějí principy práce se systémy a rodinných konstelací využít ve svém pracovním nebo soukromém životě.Výcvik je koncipovaný jako sebezkušenostní a jednotlivá setkání jsou strukturovaná a tématicky zaměřená. Témata budou prezentována na modelových situacích a na konkrétních konstelacích účastníků. [read more=“Více o výcviku rodinných konstelací…“ less=“…méně“]

Hlavním záměrem je to, aby frekventant mohl využívat principy práce se systémy a rodinných konstelací ve svém osobním i profesním životě. Výcvik není primárně určen k tomu, jak stavět konstelace, ale jak z pohledu RK rozumět různým situacím a jak nacházet řešení, která vytvářejí v systému „VĚTŠÍ“ rovnováhu.

Výcvik bude náročný emočně a na osobní nasazení. Mohou se zjevit skrytá tajemství a popírané skutečnosti. Rk nejsou „důkazním materiálem“, logika hlubokých souvislostí není lineární. Výcvik není náhražkou za lékařskou nebo psychoterapeutickou péči a tato ambice je kontraindikací účasti. V tom smyslu je také odpovědnost frekventanta.

Součástí výcviku je podmínka účasti na RK  v rozsahu 6 dní v průběhu výcviku. Doporučujeme v rámci této podmínky absolvovat RK u Bhagata nebo jiného lektora.

Splnění této podmínky účastí na konstelacích  před zahájením výcviku bude posuzováno individuálně.

Přehled základních témat:

Původní a současná rodina a historické vazby
Vlivy rodinného systému na práci ve firmě, organizaci
Hierarchie vztahů, pořadí
Vina a svědomí
Pravidla v systémech
Význam symptomu – nemoci, závislosti atd.
Těžké osudy – emigrace, předčasná úmrtí, válečné události, potraty, sebevraždy …
Můj životní „projekt“
MUŽI – ŽENY – láska – sex
Agresor a oběť
Menšiny, cizinci
Hranice pomáhání, důstojnost
Zakotvení v aktuální životní roli
Zakotvení v profesní roli
Rodinné konstelace a pohyby duše- jak na to?
Umění „slyšet“  ( Co klient říká, co ve skutečnosti sděluje a co chce zatajit)
Můj obvyklý úspěch x neúspěch
Konstelace aktuálního dění
Supervize vlastní praxe

Ostatní:

Na seminář je nutné se předem přihlásit (tel. nebo email) a zaplatit platbu převodem(č.ú.: 2800744728/2010; zpráva pro příjemce = jméno účastníka). Platbu je nutné zaplatit nejpozději první den setkání. Platbu je možné realizovat celou nebo vždy jednotlivě před setkáním. Storno poplatek je 30% z ceny. Účastníci hradí všechna setkání výcviku i ta,kterých se neúčastní. Vezměte si s sebou přezůvky a vlastní občerstvení, bude také přestávka na oběd.

Výcvik začne při minimálním počtu – tj. 15 účastníků

Účastníci obdrží osvědčení o absolvování výcviku, nebo potvrzení o účasti v uvedeném rozsahu.

Přihlášky a info: I. Pavelčák, tel.: 728 022 618, e-mail: ipcak@volny.cz ; www.poradna-rodina.org

Doporučujeme: Kurz FOCUSING,

literatura: knihy B. Hellingera, W. Nellese, účast na RK a přednáškách.

[/read]

Místo: Nový Bor, Domov mládeže, Nemocniční 636

Termíny: 1. setkání: 15. – 19.11. 2017 ;  konec výcviku: červenec 2019.

Setkání jsou víkendová,  červencová v r. 2018 a 2019 setkání budou  5 – denní. Čtyři setkání v r 2018, tři setkání v r. 2019. Přesné termíny dohodneme na prvním setkání.

Čas: 1. den od 17 – 21 hodin, poslední den do 15 hodin, ostatní dny od 9,00 – 19,00 hod

Cena: 1.250,-Kč za celý jeden den výcviku (od pátku do neděle je cena 2.500,-Kč, pět dní výcviku jsou čtyři celé dny -tj. 5.000,-Kč)

Vypsané výcviky:

Gynekologické potíže – ukázka z knihy Symptom ve službě

Objednávejte knihu zde >

Úvodní slovo:

Miluj svůj symptom, je to brána na tvé cestě. Máme hypotézu, že stejný symptom nese různou zprávu – má různé příčiny. Uvidíme, co bude dnes.

Toto téma je velmi citlivé. Jednak se to týká intimního místa a také je to úzce spojené se ženstvím. Je to místo, které zásadně odlišuje ženu od muže. V jistém smyslu je to také místo, kde se střetává ženský a mužský svět, abych tak řekl „ve své nahotě“. Je to místo koncentrované blaženosti a i koncentrované bolesti. Není z toho úniku žádným způsobem. Toto místo reprezentuje téma vlastní hodnoty, pochybností a historické zkušenosti žen. Tudy se rodí – případně nerodí – děti. To je pokračování života. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Gynekologických obtíží je mnoho: Bolestivá menstruace, nepravidelná menstruace, „špinění“, záněty, pálení – svědění, výtoky, myomy vaječníků, dělohy, rakovina čípku, suchá děloha, alergie na sperma, neprůchodné vejcovody, nezralé vajíčko, bolestivý sex atd.

Každé téma by si zasloužilo vlastní prostor. Dnes „jen“ obecně, jindy se tomu budeme věnovat více.

Jakou roli budou dnes mít muži, když netrpí gynekologickými obtížemi? Toto tvrzení je omyl. Je omyl tvrdit, že muži netrpí gynekologickými obtížemi svých partnerek a matek. Uvidíme. Hodně odvahy. Tak svléknout a vyskočte si…

 

 

Dnes bude vyžadovat ještě větší otevřenost být v roli, aby tady neprobíhaly osobní rodinné konstelace.

Model 1

* vysvětlivky: D – dítě, žena s gynekologickými obtížemi, S – symptom – gynekologické obtíže, M – matka dítěte, O – otec dítěte, Mu – muž, Pav. – Pavelčák

Pav. nabízí do pléna, kdo chce stát v rolích. Hlásí se dvě ženy a obě chtějí být S, nakonec jedna bere roli dítěte.Pav. odvádí D dále od S a staví ji proti němu.

D a S se na sebe dívají, S stojí rovně, pevně, D kouká potutelně na S, usmívá se, ruce za zády, S se také usmívá.

Pav. na D: Kolik je ti let?

D: Asi 16.

Pav. do publika s ironií: Dospělá nedospělá, má už vše, i gynekologické potíže…

Pav. na S: Co jsi za obtíž?

S: Taková univerzální obtíž, je to jedno, co budu.

Pav. na dítě: Jak se s ní (S) máš?

D: Se symptomem je mi dobře, ale když mám říct, co mi je, tak je mi stydno. Já vím, co je ten symptom.

D se kroutí, stydlivě krouží nohou po podlaze.

Pav. do pléna.: Má ji prázdnou – dírku.

S jde blíže k D, dítě si dává ruce před oči, kroutí se.

Pav. k dítěti: To může být taky obtíž, když tam někoho chceš mít, a nemáš.

S: Jsem radostná, mám z ní (D) radost, cítím jaro. Ale dává si nohy křížem.

D: Stydím se dívat na chlapy i na ženský, stydím se, nevím „co“…

Pav. upřesňuje: „Na co ji mám“ – ví na co jí má, ale neví, jak se to dělá, nebo se obává TO dělat.

S: Připadám si jako život.

Pav. komentuje: Symptom bude spíše sex.

D: Vadím sama sobě, jak nevím, co se sebou.

Pav.: A to je obtíž…

D se stále různě kroutí, kouká do země.

Pav. přidává do konstelace muže.

D se stydí ještě více, dává si ruce před oči, nechce vidět muže, nedívá se na něj, ale usmívá se. S couvá. Muž se dívá na D.

Pav. dále přidává ženu – matku D a muže – otce D, v prostoru za D.

M se začíná také kroutit jako předtím D, je jí zima. S se posunuje, staví se proti matce a zády těsně k D, Mu couvá od D.

Pav. pro diváky: Je tu hrozná zima, když přišli rodiče D.

D: Omdlela bych, mám strach z mámy, nedívám se na muže, ale vím, že je skvělej. Když bych s ním byla, tak pak nemůžu přijít domů.

Pav. k divákům: Co vlastně říká D? „Kdybych šla naproti životu, jak mě to pudí, tak bych zradila matku.“ A to neudělá, tady vidíte loajalitu – zvolí matku místo svého štěstí, i když s tímto mužem by to šlo.

Mu: Dřív, než přišli rodiče, tu byl život. Teď už to není sranda. Vychladlo to (ukazuje na svoje přirození).

Pav. na M: Jak se máš?

M: Jsem bez citu, kámen, nic necítím, svého muže jsem se lekla, když přišel. Takhle je mi dobře, když vše odříznu.

Pav. do publika: To je klíčová věta: „Všechno odříznu.“

Pav. na O: Jak se máš ty?

O: Je to zmar, S se na mě dívá jako na nepřítele, je mi líto holky.

Pav. na S: Jak se ty máš?

S: Ze mě vyprchala radost. Jsem tu na obranu dítěte, jak promluvila matka, tak mě začaly bolet vaječníky, asi jsem „vaječníky“.

Komentář: Na dosavadním průběhu této modelové situace se ukázalo, že S zpočátku nejasný, se konkretizuje v průběhu procesu. Je to pravděpodobně stejný proces, jaký se odehrává na základě systémových sil pocházejících z rodinného systému u konkrétního jedince. Nejprve nezachytitelné obtíže, které se nijak neprojevují (pravděpodobně proto, že tělo má do určité míry schopnost kompenzovat vznikající nerovnováhu), později se objeví obtíže nejasné a nakonec jasně definovaná obtíž – choroba.

 

Pav. opět na S: Chceš jít blíž k matce?

S: Ne, zůstanu u D, chráním ji.

Pav. do pléna: Chrání ji před matkou, jeden vaječník za matku, jeden za otce.

D: U mě se to láme: „Dole“ chci muže, ale srdce tam nedám, nechci ho cítit citama, to by byla zrada matky. Spodkem ho chci. Teď jsem mrcha, vím, že mě chce, tak ho zneužiju, ale nic. A to mi sedí v žaludku.

Pav. do publika: Vypadá to, že dcera se na mužích bude mstít za matku a současně zneužije svoje ženství, protože ví, že on (Mu) ji chce. Muži chtějí dírku – to je vášeň a život, který jsme viděli na začátku. Nyní to skončilo. Bude mít gynekologické potíže, ani není jisté, že bude mít děti.

S se natáčí tváří směrem k dítěti.

S: Nedovedu si představit, že souloží se zánětem vaječníků. To nepůjde.

Pav. do publika: S je (bývá) také ochrana dítěte, aby „to“ nešlo dělat.

D: Cítím, jak se přestávám mít ráda, jak jsem jenom kus masa.

Mu se otáčí směrem ven z konstelace, bokem k D.

Mu: Jsem jak ve svěráku, láká mě ta žena, i když jsem se od ní odvrátil. Stejně bych po ní vyjel.

D stojí se založenýma rukama, drsný výraz v obličeji.

Pav. komentuje pozici D: Podívejte, je z ní mrcha. A před chvílí byla poupátko.

D: Jsem, nemám se ráda a o to víc jsem svině.

Pav.: Ano, pomstí se.

Pav.: Co na to M?

M: Nemůžu se ani pohnout, jsem kus kamene.

Pav. do publika komentuje situaci matky: Už má vše ořezaný, musela si nechat vše odříznout…

M: Když ostatní mluví, cítím, že bych měla moc něco udělat, ale bojím se. Vůbec to nepřipouštím.

O odstupuje stranou dále od matky.

Pav.: Nevím, co se M stalo, že musela ztuhnout. Tam ale nepůjdeme. Nejde nic dělat.

O nemůže atmosféru v konstelaci vydržet, nutně potřebuje uniknout: Nemůžu nic dělat, asi budu mít infarkt, chlastat je málo.

Mu se otočil úplně zády k D.

Pav. na D: Stejně ho (Mu) dostaneš, že?

D přitakává, S je už čelem proti D, těsně u ní.

Pav. do pléna: Gynekologické potíže jsou „dědičné“, taky si bude muset vše nechat ořezat, jako to udělala její matka.

S: Cítím smutek, ale jsem ve službě.

Pav. reaguje: Není divu, z normálních, pubertálních obtíží ze začátku, z radosti, že něco krásného proběhne, z toho je teď smutná služba. Místo gynekologických obtíží „Jak na to“ jsem teď „vaječníky“ a možná v budoucnu ještě něco jiného… za chvíli, třeba herpes…

Pav. na Mu: Co to s tebou dělá?

Mu: Je to strašný, cítím na zádech, jak se na mě S a D koukají. Jsem sevřený.

Pav. do pléna: Takhle bude D likvidovat muže, pravděpodobně bude mít dítě z umělého oplodnění, když normálně to nepůjde. Natruc, aby jim ukázala.

A jak by to v 16 bylo snadné rozvinout své ženství s mužem, pokud by dostala souhlas od matky.

Dále nepůjdeme, matka je tuhá, otec mrtvý, D zapomněla na to, jak to bylo v 16, teď jí jde jen o moc nad mužem a zaplatí za to. Už se rozhodla.

D reaguje: Už to tam je… Chytá se za břicho v místě vaječníků.

Pav. do publika: Lékař navrhne operaci, nedá se nic dělat, nebo rychle jedno dítě, později by to nešlo. To je vše, díky, vystupte.

 

Pav.: Tady jsme měli možnost vidět, jak je přirozený proud života. Protože dítě se rodí svobodné pro život. Jak je přirozená touha, i sexuální pud, potenciál v něm obsažený a jak je možné spáchat velmi rychle vnitřní sebevraždu. Zavraždit ženu v sobě. Je to raz dva. Když se rozhodneš pro loajalitu s matkou nebo s nějakou událostí v rodině. A také jsme viděli, jak se gynekologické obtíže dotýkají mužů – měli jsme tu 2 muže, otec zemře, muž  (Mu) bude zneužitý, možná ho také klepne. Infarkty jsou v rodině „dědičné“ stejně jako gynekologické obtíže. [/read]

Rakovina – Ukázka z knihy Symptom ve službě

Úvodní slovo:

Myslím, že téma rakovina vyžaduje více prostoru, než tomu budeme moci dnes věnovat. RAKOVINA je symptom, který děsí. To jsme si způsobili my, moderní lidé tím, že jsme takzvaně vymýtili choroby, na které se umíralo v minulosti zcela běžně. Tak „zbyla“ už jen rakovina. Z pohledu dnešního člověka je to vlastně s podivem, jak to, že jsme tady, že lidstvo už dávno nevymřelo, když se umíralo na všechno možné včetně na „raka“, když naši předci neměli vyspělou medicínu. Symptom rakovina nás staví přímo před naši pýchu. Pýchu vycházející z iluze, že se najde někdo/něco, kdo nebo co (kdo/co) se jednou pro vždy vypořádá se SMRTÍ. Většina lidí doufá v uzdravení, takzvaně BOJUJE s rakovinou a teprve na samém konci, když už je smrt drží za ruku, vidí, že není zbytí. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Z pohledu rodinných konstelací je rakovina symptom jako každý jiný. Bojovat se symptomem je jako chtít vstoupit do neznámé místnosti a při tom záměrně zalomit klíč a kliku od dveří, kterými se tam vstupuje. Řešení je poklonit se symptomu. Poklonit se symptomu znamená poklonit se životu, jaký je. ŽIVOT jde ruku v ruce se SMRTÍ. Vždy to tak bude.

Dnes budeme mít možnost uvidět několik systémových zapletení, která vedou k nemoci rakovina. Je pravděpodobné, že tady je dnes někdo, kdo má rakovinu, a přišel právě na toto setkání kvůli tomu, aby našel něco pro sebe, aby se uzdravil. To je příliš. Kdo má rakovinu, nemůže dnes stát v rolích.

Máme hypotézu, že rakovina je spojená s velikou zlobou. Při pohybech duše Bert Hellinger nechával protagonisty poklonit se matce. Teoreticky by rakovina také mohla znamenat tendenci následovat někoho do smrti, může být platbou za určitý systémový dluh atd.

Budeme dnes opět pracovat s pokorou, jak jen to bude možné. S touto odpovědností budeme pracovat a uvidíme, co dostaneme.

Určitě to opět nebude konečný výčet všech možností, není to možné z časových důvodů a také proto, že vždy se jedná o originál. Připomínám, že tato setkání je potřeba pojmout jako inspiraci udělat změnu. Každý sám, každý s tím svým.Každý sám, každý s tím svým!

Díky

 

 

Model 1

*vysvětlivky: D – dítě, žena nemocná rakovinou, R – rakovina, M – matka nemocné, P – potrat, Mu – muž, otec potratu, Pav. – Pavelčák

 

Pav. staví R a D, stojí v mírné vzdálenosti proti sobě, D se dívá do země, R se na nemocnou usmívá, stojí rovně.

D si mne ruce, zavírá oči, spíná ruce.

D: Jako kdybych se chtěla modlit, teď už jenom modlit.

R: Není vyhnutí, já se těším.

Pav.: Na co se těšíš?

R: Na ni (D), ale jako na kamarádku, ne že ji zničím, ale na příjemnou společnost.

D: Mám k sobě výčitku, že jsem něco pokazila, udělej, pane bože, něco (dívá se vzhůru), ať se to nestane, ať je mi to odpuštěno.

R: Už se to stalo!

D opakovaně pokrčuje kolena jako by přiklekávala: Modlila bych se v kostele. Dívá se opět vzhůru.

Pav. přidává další ženu , nalevo od nemocné, mezi D a R, žena si sedá na zem.

D se dívá do země, hlavu má sklopenou.

Pav.: Je cítit tíživá atmosféra, zima, ale klid.

D se podívala jen letmo na ženu sedící na zemi a už se zase modlí, dívá se do země.

D: Jsem v odpojení od reality, jenom se modlim, jako bych to měla odmodlit.

Pav. do pléna parafrázuje výraz dítěte: „Pane bože, odpusť mi,“ a obrací se na nemocnou a ukazuje na sedící ženu: To je tvůj potrat.

Pav. staví muže nalevo od D, lehce za potrat.

Mu se dívá na potrat a ten se krátce podívá na něj.

D je neklidná.

Pav. na R: Co se děje?

R: Je mi líto, že se na mě nepodívá. Vím, že jí (D) čas běží a že by se na mě podívat měla. Já ale nemůžu nic. Je mi to líto, mám ji jako kamarádku, ale tak … klidně.

Pav. komentuje situaci: D se stále nepodívala na potrat ani na muže.

D: Radši vezmu motyku a budu vzteky okopávat pole, nejde mi to se tam podívat.

Pav. na D.: Jde to se tam podívat.

Pav. na muže: To je tvůj potrat.

Mu: Já vím.

Pav.: Věděl jsi to, že s D čekáš dítě?

Mu: Nevěděl.

Pav.: D mu to neřekla, že je s ním těhotná a šla na potrat.

D úporně drží sepnuté ruce: Mám v sobě strašnej vztek, a mám ho i na něj (Mu).

Pav. staví do konstelace další ženu (M) za D, ostatní okamžitě reagují, jsou neklidní, muž odchází na druhou stranu, nemocná se staví vedle R , je otočená bokem k M.

Pav. do pléna.: Je tu zima jako v ledničce. Když přišla její matka, tak je jí najednou rakovina dobrá.

Všimněte si, že D má opět zavřené oči, sepnuté ruce a vztek.

Pav. na M: Jak se máš?

M: Je mi strašná zima, je mi špatně, sotva stojím.

Pav.: A vidíš dceru?

M: Vim o koho jde, ale moc ji nevnímám.

Pav.: A víš, že má dcera rakovinu?

M: To je její věc.

R: Jsem smutná, nepochopená

R chytá D na břiše.

D: Mám něco takhle… (Ukazuje na ženské orgány.)

M: Chci si lehnout.

M poté, co si lehla: To je paráda.

Pav. komentuje situaci: Celou dobu je tu zima, obchází tu smrt. Někdy, když je matka nepřítomná, dcery zvolí řešení: já se na ni můžu vykašlat, najdu si muže a s ním to bude dobrý. Ale protože ani s ním to dobrý není, protože je stále ve vzdoru ke svojí matce, ukáže se i muž jako ne dost dobrý. A pokud otěhotní, zvolí potrat a muži nic neřekne, má dvojí vinu. Jednak za to, že se rozhodla ve svůj prospěch proti dítěti – zabila ho, a také vinu k otci dítěte, že rozhodla bez něj a zatajila mu jeho dítě. Pak nic jiného nezbude, než doufat, že „někdo“ za ni vinu převezme – v tomto případě je to Bůh. Ale tak to nefunguje, řešení je, že se podívá na to, co natropila a pokloní se svojí matce. Jedno po druhém.

Moje zkušenost s lidmi s rakovinou ovšem je, že se nepokloní, jako to můžeme vidět zde. Nemocná se nepodívala ani na potrat ani na muže a rakovina má pravdu: Jsem příležitost – v tomto případě promarněná. [/read]

Příručka sebeobrany pro učitele

Mgr. Igor Pavelčák – Příručka sebeobrany pro učitele, s podtituleme …a pro statečné rodiče.

S názornými obrázky (kdo konstelace neviděl, nepochopí – a tato vizuální cesta je dobrou pomůckou), s ilustracemi od Miroslava Bartáka. Ukazuje pozadí mnoha „neřešitelných“ konfliktů a situací, se kterými se setkáváme ať už jako učitelé či jako rodiče dětí školou povinných.

Zakoupit můžete přímo  zde > na naší adrese či na kurzech a přednáškách.

Jako začínající učitel jsem si přál, aby se mi dařilo, abych měl ve škole co nejméně problémů se žáky, jejich rodiči nebo s vedením a kolegy. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Abych si zkrátka věděl rady, byl chválený, oblíbený atd. Asi tak třetí den po nastoupení do praxe jsem procitl z iluzí a jako spousta mých kolegů i já jsem zažíval při své práci ve škole pocity bezmoci.  Se spoustou situací jsem si vůbec neuměl poradit. Ani jsem netušil, jak bych jim mohl případně předejít.  Nakonec  jsem to vždy nějak udělal, ale mnohému z toho jsem porozuměl až mnohem později díky zkušenostem z poradenské a lektorské praxe.

Tato příručka sebeobrany  pro učitele nabízí jeden ze způsobů, jak se nezaplétat, nedělat sobě ani ostatním zbytečně zle a umět také ochránit sama sebe. Většina poznatků vychází z metody rodinných konstelací. Nepřestává mě fascinovat, jak se při práci tímto způsobem zjeví působení sil, které mají rozhodující vliv na to, co se například v rodině nebo ve škole stane.  Jestliže můžeme uvidět souvislosti, pak také snáze najdeme řešení dané situace. Při práci s konstelacemi je řešením nastolení rovnováhy v systému (systémem rozumíme: rodina, třída, tým pracovníků atd.). To pro různé systémy znamená vždy něco specifického, jedinečného, řešením může být i úplně něco jiného než je v podobných případech obvyklé .  Souvislosti a možná řešení se ukazují prostřednictvím zástupců postav důležitých v konkrétní situaci. Je to metoda, o které se nedá příliš diskutovat. Buď to přijmu nebo ne.  O rodinných konstelacích je napsáno několik knih. Nejlepší je začít knihami od Berta Hellingera, který s touto metodou  pracoval jako první.

Myslím, že většina lidí si nechce dělat potíže. A pokud se do nich dostanou, tak cítí zklamání a smutek. Vždyť oni chtěli žít a pracovat tak, aby měli své místo mezi lidmi a měli jejich uznání. Mnoho konfliktů vzniká  „ z dobré víry“, že děláme to nejlepší, co je právě možné. O to je pak zklamání větší. Pokud se to opakuje příliš často,  pak jednoho dne zjistíme, že jsme vyhořeli, že už nemáme z čeho dávat. Učitelům se to může stát také. Hrozí to každému, kdo pracuje s lidmi.  Pokud má učitel dávat, musí především ochránit sebe, aby měl dávat z čeho. Je dobré to vědět a nedělat věci, které situaci neřeší nebo dokonce zhoršuji. Je také dobré rozumět  svým limitům a respektovat je. Umět sebe ochránit. Jako „mrtví“ totiž  už nikomu nic nedáme. Ani ve škole, ani v rodině a nakonec ani sobě ne. ( … a někdo v tom školství zůstat musí, aby měl kdo naše děti učit!).

Tato příručka není návodem, jak dělat nebo vést školní konstelace. Je „výcucem“ toho, co se „narodilo“ na seminářích s učiteli a co by se nám v praxi učitele mohlo hodit.  Ukážeme některé vlivy a souvislosti a nabídneme užitečné algoritmy řešení – „sebeobrany“- v různých situacích, jak je život a práce na škole přinášejí.[/read]

Jak dál?

Klientka ke mně přišla pro ztrátu životní energie. Na můj dotaz, co ji doopravdy hluboce trápí a bolí, odpověděla, že nenávidí manžela, už ho vůbec nechce a cítí, že už ve vztahu nemůže pokračovat. Hodně ji ublížil. Byl ji nevěrný s její kamarádkou a čekali spolu dítě- dvojčata, když ona byla druhým rokem se synem na mateřské. Manžel se chce vrátit a chová se nyní pěkně. KL. má pocit, že ona je ta špatná, že ona za to může, že s ním už nechce být, a že je na ní, aby udělala změnu.  Má pochybnost o sobě a v tom duchu také pochopila intervence manželských poradců, kam s manželem chodili.

Jak to vidí  rodinné konstelace: [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Když si žena nebo muž během manželství  „pořídí“ dítě s jiným partnerem, starý vztah končí. Přednost má nová rodina. Nová rodina vzniká, když  dojde k početí, i když jde žena na potrat nebo se dítě nenarodí z jiných důvodů. Nová rodina vznikne, i když žena je znásilněna, nebo když muž má poměr se ženou, protože „ona chce jen dítě“ a nechce ho jako partnera. Pro děti je to tak jako tak otec a to se všemi důsledky pro děti, otce i matku. V tomto konkrétním případě tak nestačí říct: „…měl jsem poměr a vrátil jsem se“. To je zbavení se odpovědnosti.

Realita muže je tomto příběhu taková:  Vzal si za manželku ženu a s tou má syna. Pak šel k jiné ženě a s ní má dvojčata. Ty nové děti umřely.

Smrt dítěte se v konstelacích ukazuje být tak velká bolest, že někdy skončí-„zemře“  také partnerský vztah. Často vzniká potřeba se před touto bolestí ochránit. Například: „ Chci se vrátit (k původní partnerce), abych se nemusel dívat na tu hrůzu, že mi umřely v novém vztahu dvě děti. Radši se schovám u tebe a už budu hodný.“ „Být hodný“ je vztahování se k matce, není to partnerská úroveň. Je to také snaha vzít to, co se stalo, zpět.  Je to ale nedůstojné první i druhé ženy a také toho muže samotného.

Řešení je přijetí reality –tj. přijetí, že to, co bylo původně mezi manžely, skončilo. „Udělat tlustou čáru“ nebo říct „to se to stává“ není řešením. Je pravděpodobné, že muž tuto souvislost také „ví“ a jen v zoufalství dělá, že to v jeho případě nebude platit.

Co se tedy v této rodině stalo? Manžel byl nevěrný a pořídil si dítě s jinou ženou. Pocity viny má manželka z toho, že už ho nechce, že nemůže překonat to zranění. Divné? Ne. Mezi ní a manželem je také pouto a i pro ni něco končí. I pro ni není snadné přijmout bolest z toho, že něco skončilo. Je také zřejmé, že v jistém smyslu i klientka má svůj díl odpovědnosti za konec toho vztahu. Možné je, že pro manžela nikdy neměla místo. Je to ale něco jiného.

1.11.06 Liberec                                                      Mgr.  Igor Pavelčák

[/read]

Nevlastní otec – náhradní otec – náhradní otcovská postava?

Jsou souvislosti, které bych bez znalosti rodinných konstelací nedohlédl. Nabízím dvě z nich:

Občas se setkám s rodinou, kde nový partner matky ať dělá, co dělá, nemůže s dětmi partnerky vyjít. Později se ukáže, že je zapletený do některé z pastí nových vztahů a ambic partnerky nebo svých.

Ženy po krachu původního vztahu někdy hledají partnera, který by byl i „lepším otcem“ pro její děti. Muži tato „vyvolenost“ může imponovat- dostal přednost, je „lepší“. A právě toto jsou ty zmiňované pasti.

Souvislosti z pohledu RK: [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Vlastní otec je pro dítě nenahraditelný a jeho vliv je vedle matčina vlivu zásadní a to i když dítě otce nepoznalo. Vyplývá to z pokrevního pouta mezi dětmi a rodiči. Dítě není jen matky,  stejně je i otce. Tuto skutečnost je možné popírat, ale ne bez následků na dění v rodině.

Když žena neuzná hodnotu minulého manžela a nechce uvidět svůj díl odpovědnosti za konec  původního vztahu, na hluboké úrovni pak dítě cítí:  „Pokud není můj otec dobrý, tak já také nemůžu být dobrý“. Když  se  pak nevlastní otec (NO) v dobré víře (je pravda, že vlastní otcové někdy dělají opravdu hrozné věci s dětmi i ženami) přidá k tomuto postoji matky, rozpoutá dítě válku nazvanou „Ukážu ti, kdo je tady blbej“. Ta může mít různé podoby.  Tím to ovšem nekončí. Nevlastní otec tímto postojem vysílá zprávu: „ Tvé dítě není dost dobré, protože je TOHO otce, co není dost dobrý, a ty –ženo jsi také divná, když sis vzala přede mou blbce.“

Je tu ale ještě nejméně jedna souvislost. Tou je solidarita mužů a žen. Když žena neuzná hodnotu původního partnera, nový partner ji také opustí nebo se zkomplikuje jejich vztah. Děje se to na základě solidarity mužů s odmítanými muži.

V této rodině je řešením uznání hodnoty otce dětí a nepřijetí role  „lepšího otce“. Pak je šance, že si dítě bude moci vzít od NO to, co mu jeho vlastní nemohl dát.

Nutné je také, aby nový partner ženy uznal, že on ji může mít jen proto, že předchozí muž ji ztratil.[/read]

Rodinná terapie a rodinné konstelace

Proč se manželé „museli“rozejít

RT i RK mají společné to, že se oba směry zabývají rodinným systémem. Rozdíly se objevují zejména v tom, co oba směry považují za důležité a v tom smyslu se i táží. Někdy se proto objeví velmi rozdílné hodnocení navenek stejných situací. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Bulímie je oběma směry chápána jako produkt nedokončeného separačního procesu na pozadí konfliktu rodičů. Rozdílnost mezi RT a RK je především v pohledu na tok energie chcete – li směr působení sil a v chápání příčin a následků.

Uvedu příklad:  Nazval jsem to: „Proč se manželé museli rozejít“ s podtitulem „Jak pracují RK“

Dostala se mi do péče bývalá klientka mých učitelů a následně pak také kasuistika o tom případu . Na krátkém úseku vztahu Kl a jejího bývalého manžela ukážu, jak pracují RK.

Klientka se dlouhou dobu léčila s bulímií a ke mně přišla s tím, že bulímii zvládá, ale nyní má deprese.

Z pohledu RK není důležité, co si lidí myslí, ale důležitá jsou fakta. Při problémech současném vztahu hrají důležitou roli kromě jiných vlivů případné neukončené minulé vztahy- například první lásky nebo milenci.  Kl. potvrdila, že před tím, než si vzala manžela, byla velmi zamilovaná, stále na toho člověka myslí a považuje za nemožné, že by se s ním ještě jednou neviděla . Kl  pak dále řekla, že manžela nikdy nemilovala a dokonce mu to také řekla. Vzala si ho proto, aby na svou lásku zapomněla a také proto, že si myslela, že jí manželský vztah pomůže se zbavit bulímie, kterou celou dobu trpěla.

Partner za příznivých okolností může být tím, který může být nápomocný v rozhýbání ustrnutí v bulimické fázi separačního procesu. Otec Katky mi bývalého manžela popsal vědce k normálnímu životu nepoužitelného, spíše jako další děcko, o které je nutné pečovat a není možné se o něj opírat. Podobné hodnocení se objevuje i v kasuistice, kde se dále předvídá konec vztahu. To se také stalo. Manželství skončilo.

Z konstelačního pohledu byl ale ten vztah určený ke krachu od samého začátku. KL. stále miluje první lásku, manžela nikdy nechtěla jako partnera, byl vlastně použitý  pro její boj s bulímií a byl náhražka za nenaplněnou lásku. Ne teda proto, že manžel byl „nepoužitelné dítě“, ale proto, že KL. pro něj nikdy neměla místo „muselo“ manželství skončit. Navenek je to stejné, ale v toku energie opačné, než se na první pohled zdálo. Proto bývalý manžel nikdy nemohl naplnit očekávání pro terapii bulímie Kl.

Řešení pro klientku z pohledu RK je v přijetí odpovědnosti, že manžela vlastně použila, že mu ublížila. Oba pak musí uznat,že spolu nemohli být a také uznat ztrátu z konce vztahu a nechat si čas na bolest, která je s tím spojená. Nutné je také uznat trvalost spojení v rolích rodičů. Pak bude toto místo uzavřené.

Uvidět tuto souvislost není nijak obtížné. Celé je to v přijetí těchto souvislostí obecně a v pokládaní  otázek. Tak se u současné rodiny ptám na bývalé a současné partnery, milence, potraty, děti.

Neukončené vztahy jsou otevřeným místem, kudy uniká životní energie, i když zpočátku nový vztah vypadá, že zmůže všechno. (Je jedno jestli se neukončený vztah týká rodiče nebo partnera nebo někoho, kdo zemřel).  Dřív nebo později ale příjem z nového vztahu nestačí pokrýt ztráty. Řešením pro to je uznat konec vztahu nebo nenaplnění očekávání a bolest s tím spojenou. Nutné je pak také dát prostor smutku- vysmutnit smutek, aby se nemusel hromadit.

Kl. přišla pro deprese. Není divu. Není svobodná, je v presu ze zátěže nevysmutněných smutků.

Dobrým výsledkem u problémů souvisejícími s nedokončenou separací je dokončená separace nebo nastartovaný separační proces. Je lhostejné, jak k tomu dojde.

Na krátkém úseku jsem na pozadí RT nabídl pohled RK. Inspirací k tomu, abych s tím zabýval, je moje zkušenost  z výcviku RT. Míval jsem někdy pocit, že se pohybujeme na samém prahu konstelačního uvažování. Obě metody mají velký potenciál, mají mnoho společného, ale ukazuje se, že i některé významné odlišnosti.

Liberec, 25.3.04                                                  Mgr.Igor Pavelčák

[/read]

Chudák pes!

Zpráva o mocných silách rodinného systému
Jako obvykle jsem měl v rámci své terapeutické práce mít skupinu rodičů, jejichž děti mají problém s drogou. Přišly pouze dvě maminky. Když jsem se zeptal, o čem by dneska chtěly povídat, jedna z nich položila otázku, jestli může pes cítit drogy. Moc jsem nerozuměl, a tak ta maminka řekla, že chování syna její kolegyně jí připomnělo chování vlastního syna v období, kdy ještě nebylo známé, že bere drogy. Ona sama něco tušila („něco bylo ve vzduchu“), ale stále se utěšovala, že se nic neděje. „Kojila se nadějí“ při každé příležitosti, že to NĚCO není tak hrozné a že se TO nějak vyřeší. Bylo to velmi nepříjemné, „nebylo se čeho chytit“. A tahle její kolegyně a její syn si kdysi pořídili psa. Teď ten pes ležívá půl dne stočený a nepřetržitě kňučí. Byli s ním u zvěrolékaře, ale nic mu nenašel. Nikdo neví, co by tomu psovi mohlo být. Nikdo kromě maminek, co byly v ten den se mnou na konzultaci. Chudák pes!