Symptom

Do doby, než porozumíme, proč se nám věci dějí (nemoci, vztahy, práce atd.), je dobré symptomy přijmout a “léčit” následky, jak je to jen možné. Teprve pak, až porozumíme hlubokým souvislostem, je možné symptomy/symptomatické projevy opustit.
Pokud se ale rozhodneme se symptomem válčit, je to strategie “vylučování ” toho, co k nám osudově patří, a nejen že přijdeme o možnost porozumět zprávě, kterou symptom nese, ale tímto způsobem programujeme ještě větší potíže. (Například válku mezi státy, náboženstvími a ideologiemi, válku s virem, válku sama se sebou = autoimunitní onemocnění, válku mezi sourozenci, válku mezi dětmi a rodiči atd.)

Život jaký je…

Kolik nemocí jsme už vymýtili a kolik problémů vyřešili, kolik jich ale jiných přibývá? Jeden malý virus nám teď ukazuje, že cesta, kterou jsme se vydali, je slepá ulička. Bez ohledu na naše záměry a plány je stále život/smrt takový, jaký je.

Osobní odpovědnost

Jak je báječné, že nám s osobní odpovědností pomáhá náš milý symptom Kovidáček. Můžeme si jím zaplnit celou hlavu, řešit, rozčilovat se atd., a tak nám už nezbude prostor na vlastní odpovědnost ve vztahu k dětem nebo partnerům. Navíc si můžeme udělat skupinu, která se mnou souhlasí, a tak se hned můžu cítit důležitější a sebevědomější!

Rušíme

Vzhledem k situaci rušíme všechny akce v měsíci březnu. Podle situace, plánované víkendové rodinné konstelace v březnu, uskutečníme v dubnovém termínu.

Systémové souvislosti – vina

Když vina není přijatá (když není uznaná nebo se jí člověk/společnost vyhne/nebo se mu umožní, aby se jí vyhnul), vzniká v systému nerovnováha. To má systémový důsledek v tom, že se událost spojená s touto vinou musí v nějaké formě opakovat. Platí to u jedince i u společenských systémů. Dnes – 25.února 2021 “slavíme” výročí Vítězného února z roku 1948.

Systémová logika

Když víme, že to, co se nám děje na osobní úrovni- tj. vztahy, nemoci, práce atd., má systémovou logiku, bylo by divné nevidět, že stejná logika platí ve větším měřítku. Na osobní úrovni má odpovědnost jedinec, na společenské úrovni politik – taky jedinec. Když jako “obyčejný” člověk mám v systému nerovnováhu a nic s tím nedělám, zaplatím na to sám nebo moje rodina (děti). Důsledky nerovnováhy osobního systému politika jsou nasnadě a dobře viditelné a představitelné.

Pozitivní diskriminace, integrace

Pozitivní diskriminace je vždy diskriminace. Ačkoliv jsme všichni „jedné krve“, máme často i v rodinách tak nesmiřitelné názory, jak má vypadat „správné žití“, že to vede k hluboké nevraživosti a někdy i k nenávisti. Integrace různých kultur  tak není možná. Model pozitivní diskriminace slouží k zakrytí skutečného záměru –tj. zneužití financí a tématu pro vlastní individuální  mocenské zájmy.