Rubrika: Aktuality

Stejně jako dlouhodobým užíváním drog nebo alkoholu vzniká závislost, stejně tak dlouhodobým užíváním covidového tématu může vzniknout závislost, která podobně jako u drog může působit rozkladně na osobnost “konzumenta” a i na jeho okolí. Jedním ze znaků závislosti je to, že “bez toho” nemůžeš být a že se téma vír stane nejdůležitějším životním programem, a to i na úkor rodičovství a partnerství. Na závislosti pomáhá přísná abstinence!

“Policejní ředitelství v Praze povolilo provozování Bílé nemoci 19.ledna 1937. Generální zkouška proběhla 28.ledna. Ještě 4 hodiny před začátkem nebylo jasné, jestli se premiéra uskuteční.” … aby se Hitler nezlobil… a stejně to nebylo nic platné.

Na dotaz redaktora pracovníkovi “Doktorů bez hranic” jestli je v současném Afghanistánu kovidový problém jako u nás, odpověděl, že to vůbec není téma, očkování neexistuje, nemají co jíst.

Tak o co tu vlastně jde?

Zastánci správného směru se diví, proč u lidí jiného názoru roste agresivita. Například při demonstracích proti opatřeních na vír. Jako by nevěděli, že tu “divnou” agresi způsobili oni svou agresí- akce a reakce. Pozor, ale oni to vědí a agresi “jiných” využijí jako argument pro použití ještě větší agrese a následně k přijetí nutných opatření. Bylo to u nás v době protektorátu, za komunistů, vidíme to v Bělorusku a i všude jinde ve světě. Osvědčený model.

Když si rodiče půjčí peníze na dárky pro děti, nemyslí ve skutečnosti na děti, ale jen na sebe. Děti jsou tak v rodičovské ambici zneužité. Nakonec za dluhy rodičů zaplatí přímo nebo nepřímo stejně ony. Když si politici rozhodnou o dluhu státu, aby… zaplatí za to zase budoucí děti.

Život a prožívání dítěte se odehrává v lineární kauzalitě, podmíněnosti -tj. stalo se -nestalo. V dětské naivitě “nic neví” a bere, co se mu říká. Dospělý člověk je s to vidět svůj příběh v kontextu a jednotlivé životní události v souvislostech. Dokud si nepřipustíme, že “všechno může být jinak”, zůstáváme v loajalitě, v dětské slepé lásce, navždy dětmi.

Několik jedinců si myslelo, nebo si vymyslelo, že Židé jsou příčinou všeho zlého a že jsou lidi nadřazení a podřízení, případně přebyteční. Udělali motivační kampaň, až to prakticky celý německý národ přijal. Kdo to nepřijal, spadl do skupiny přebytečných lidí.

Jedním z důvodů, proč v roce 1968 Československo obsadily vojska Varšavské smlouvy (hlavně Sovětského svazu) bylo to, že českoslovenští generálové se začali bouřit proti sovětské doktríně, v níž se počítalo s tím, že po napadení Západu bude prostor střední Evropy zničen jadernými zbraněmi – v zájmu “většího dobra”. Byl to výraz absolutního pohrdání vazalskými státy- “otroky”. Stejně tak Hitler v zájmu své “velké vize” zneužil vlastní a zotročil a zavraždil miliony lidí. I dnes, v zájmu “ušlechtilé ideje”, se tento proces děje. Typické pro takový projekt je to, že “odpůrci” jsou stigmatizování a “národ” má hluboké přesvědčení o správnosti, které se ale za relativně krátký čas ukáže jako katastrofa.

Když dítě neúnosně “zlobí”, i když to nezabírá, rodiče i přesto často jednají stále stejným způsobem. Ve skutečnosti je to signál, že je potřeba udělat něco jiného. Základní poučka zní: “Dělej méně to, co nefunguje”. Jiného je podívat se na vlastní vliv na chování dítěte. Když rodiče trvají na tom, že “rozbité” je dítě, jen zalévají symptom.
V situaci, kdy se stále vrací obtíže s vírem a politici dělají stále tytéž věci, které evidentně nefungují, je zřejmé, že jen zalévají symptom, místo toho, aby po příkladu rodičů, kterým jde opravdu o řešení potíží s dítětem, také přijali svou odpovědnost a vinu.

Systémová nerovnováha ve společnosti se jako symptom prezentuje v konceptu “trvalého růstu”, později v “trvalé udržitelnosti”. Nic není trvalé, ne to trvalý růst”. Je začátek a konec. Život a smrt.

Když dítě od samého narození dostává (nebo si bere) od rodičů, co potřebuje (vnímavou přítomnost, péči a přiměřenou míru frustrace), snáze se mu žije v přítomnosti. V opačném případě žije spíše v minulosti a budoucnosti v marné snaze opatřit si pocit bezpečí. Pak vše, co přichází z vnějšku nebo z vnitřku a co mu jeho projekt boří, představuje smrtelné ohrožení. Řešení není zvýšit úsilí, ale podívat se a přijmout to, čemu se chce vyhnout, co ze svého systému odmítá a s čím nesouhlasí.

Víme, že kudy plují ledovce, je převážně odvislé od toho, co se děje pod hladinou. Mělo by nás zajímat, co se děje pod hladinou kovidovce a nebo tam žádné zájmové směry nejsou a všechno je v rovnováze? Pak proč ne a ne není konec ani v zemích, kde jsou prakticky všichni několikrát naočkovaní?

Nerovnováha ve společenských systémech se projevuje ve společenských symptomech. Tato nerovnováha vzniká na základě individuálních zájmů těch, kdo mají moc. V rámci svých zájmů odmítají svou odpovědnost, lžou, podvádějí a jsou ochotni perzekuovat nebo zabíjet vlastní lidi. Není to žádná novinka současné doby – viz interpretace dějin. A protože nedošlo k:”Beru si svůj díl odpovědnosti a co je tvé nechám tobě”, tak se podle hesla:” Co je vylučováno ze systému, musí se opakovat”, tak se společenské symptomy předávají po generace se všemi revolucemi, represemi, válkami a bolestí. Kdo si představí politika, který řekne: “Lhal jsem vám, na váš úkor jsem získal pro sebe, nezáleží mi na vás, jen já, protože…”

Výsledkem sametové “revoluce” je to, co máme teď. Zatím to vypadá, že jsme si polepšili. Ale už mocní nedodržují zákony(potvrdil ústavní soud!), jiné názory jsou potlačovány, ne-li dehonestovány, do zahraničí může cestovat jen vyvolený, už zase máme “třídního” nepřítele…

Když ti chce medvěd (nebo cizí tlupa) sežrat tvé děti a zabrat tvou jeskyni, nezbývá ti nic jiného, než se mu postavit, když nemáš jít kam. Pak se uvidí.

Židi proti Nežidů, Nežidi proti Židům, očkovaní proti neočkovaným, neočkovaní proti očkovaným, komunisti proti nekomunistům…
Židi a Nežidi. očkovaní a neočkovaní…

Když se něčemu/někomu věnuje větší pozornost než tomu ostatnímu, vzniká nerovnováha. Když zaléváš symptom, tak roste, stejně jako rostou “čísla nakažených”, když se preferuje vír před ostatními nemocemi. Systém má ale tendenci k rovnováze, tak musí produkovat další potíže/symptomy, aby původní zdroj nerovnováhy -tj. něčemu věnuji víc než ostatnímu, skončil. Krize, války, úrazy, školní potíže atd.

Jsou učitelé šťastní, když rozdělují děti podle víru? Nebyli by učitelé šťastnější, kdyby jen učili? Jsou šťastní hospodští při lustrování lidí? Jsi šťastný s rouškou? Budeš šťastnější, když neumřeš na virus ale na stres? Jsi šťastnější, když každý den a celý den slyšíš, kolik je lidí nakažených? Jsi šťastný, když víš, že se budeš muset znova očkovat, protože vakcína na novou variantu zas tolik nefunguje?

zlobím se na tebe za:
byl jsem na tebe drzej
nenáviděl jsem tě, protože jsi preferovala bratra
měl jsem na tebe vztek, protože jsem si musel vzít čepici
poslala jsi mě na tábor
že sis přivedla cizího chlapa místo táty
že jsme museli bydlet s dědou
atd. – každý, jak potřebuje!

Eugen Ruge: V čase ubývajícího světla: “Něco tak debilního, ba kriminálního. Ano, to je nejvýstižnější formulace celé té bídy. Bezpráví se tu povýšilo na spravedlnost a ve jménu spravedlivé věci bylo dovoleno vše: ten takzvaný socialismus byl vybudován na naprosté potupě a na kostech milionu nevinných. A symbolem toho všeho se stala stranická hymna, kterou spatlal dohromady trapný básník: Strana, jedině strana, ta vždycky pravdu má.”
Byly u nás doby, kdy odborníci zakazovali ženám kojit, protože to prý není zdravé. Pak řekli, že se spletli a bylo! Byly doby, kdy ženy dostávali od lékařů na těhotenskou nevolnost prášky, po kterých se jim narodily postižené děti.

Když rodič zaplní svůj byt zlobou na virus, očkováním, školou, politikou… nevidí děti ani partnera, ale vidí jen své ohrožení. Nevidí, že tím ohrožuje především děti a nevidí tak, že je odpovědný za jejich symptomy. Jak jinak mají upozornit rodiče, že potřebují být viděné?